|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pošeptal já smutek smutku noci další
kapky duši její zlatem zavlažují
pramenem snů srdce něhou zavlažují
rozběhl já mysl až k závrati další.
Políbila závrať na dně samém propast
vystoupala propast na sestřičku horu
objímá a líbá bezbrannou ji horu
rozhlédne se šeptem v sobě spatří propast.
Propasti tři horu ve tmu strhávají
skrz temnotu jejich ona prosvítává
něhou obnaženou na kost prosvítává
z obličeje masku necti strhávají.
Dívají se obě pomalostí v oči
propasti z dna svého náhle vyletují
středem temnot směrem něhy vyletují
před hranicí lásky oslepeny oči.
|
|
|
