|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jdu cestou svých dnů
sám nevím kam
jsem snem jen svých snů
a strom samotám.
Jsem jablůňka za plotem
dávám ti stín
i vše co je životem
polibek vin.
Opírám o tebe kmen svého těla
tep cítíš pod kůrou jak letokruh
a v ranách bělá se bolestí smůla
zlomených větví jsem přítel a druh.
A ty jsi úhelný můj jenom kámen
skrz tebe měřím a počítám svět
a jsi má poušť a touhy mé pramen
když se má duše z cest navrací zpět.
Utrhnu květinu příštího léta
pro tebe v březnu již v polích všech zim
a řeknu k smutkům tvým lásko již neplač
a bude v hlasu mém všechno, co vím.
Naleznem v srdcích svých svatého grálu
a v tónech mlčení píseň a smích
ze slov ti postavím tvou katedrálu
stanem se propastí hlubokých tich.
|
|
|
