JEDNA A DVA
Trochu se mi stýská... Trochu- jenom trošičku...
Včera jsem šel kolem řeky. Pršelo. (Proč tu nejseš?) Ne, já vím, je to hloupost, ale stejně...
Kačeny, všude ty pitomý kačeny, už by taky mohly zmizet. Jednou provždy. A labutě, vždycky jsem je měl rád, ale tohle? Nějak nevím...
A pak tam nahoře, však víš, ten déšť a tak... Bylo mi trochu smutno, ale pak to přešlo. Skoro úplně. Ve dvě jsem šel do hudebky a pak domů.
Uvařil jsem si čaj a zapálil vonnou tyčinku- tu, ze které Tě vždycky bolela hlava. A pak to zase přišlo. Bylo mi tak nějak prázdno. Asi... Asi už nikdy... už nikdy nebudu... plnej, nebo tak. Asi ne. Určitě ne.
Ale nemysli si, jsem docela v pořádku, předevčírem jsem byl s Markem v rock klubu, no v TT... Skvěle jsem se bavil, ani si na Tebe nevzpomněl... Ne, fakt ne. Jen... Ale ne, jenom... Pak mě nějak napadlo, že... Ale to je jedno.
Mám tři nový rybičky. Jedna se jmenuje Rudolf a je trochu agresivní. Možná ji zabiju... Ty další dvě jsou červený a jmenujou se Jedna a Dva. Nikdy nevím, jestli je to Jedna nebo Dva, plavou moc rychle, a nakonec je z nich jenom červená čára, jako když kreslíš nažhaveným klackem do tmy. Do tmy...
Rád bych Ti ještě něco namaloval. Do tmy...
Ale dost už.
Už dost.
Dost.
Dost.
Dost Dost
Dost Dost
Dosr Dost Dost
Už dost tmy...
| 
