|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Již začal jsem opět věřit v hvězdy
to soumrak přilétal v šedivých holubech
uvnitř města jsem čekal, až světlo propustí to neviditelné ze žaláře
a ženy v bílém, že i slepý by spatřil anděly
plácaly své nezvedené děti
ale jen tak, aby to nebolelo
a pak přišel čas
malý chlapec skákal před vitrínou se zmrzlinou
aby spatřil
šmoulí, mangovou, čokoládovou, jahodovou, vanilkovou i pistáciovou
a ten velký, který jej držel za ruku zase nalezl výstřih mladé zmrzlinářky
která nabírala kopečky a dobře věděla, že ji chlapi svlékají pohledy
a ženy též
měla oči obtažené sienou, cinobr rumělkou a černozemí, na rtech nakreslené plátky divoké růže a ruce takové, že do jejích dlaní byste vložili osud světa
nejen své tělo
a pak došlo pivo
a slunce přestalo zapadat
než zpocený číšník vykutálel ze sklepa orosený sud
jako brzy ráno, když se ocitneš v lukách a na stéblech trávy jsou světy vody
a sledován zlobnými pohledy štamgastů jej probodl pípou
jako Longinus Ježíše na kříži
a všechno se zase rozeběhlo
ručičky hodinek se odlepily od ciferníku
dvě slečny s brčky v ústech si udělaly selfíčko
kluk s holkou si strčili jazyky do úst a pokračovali hloub, až na konec sama sebe
bylo to poprvé
a naposledy
neboť to bylo věčné
pes u nohou hostů zahradní restaurace si olizoval koule, takže to vypadalo jako scéna z béčkového pornofilmu
ale chlapi to mají prostě rádi
a mouchy byly otravné jako jindy
to všechno se stalo během jedné vteřiny
vteřiny, která se otevírá, když v Šumperku sedmnáctého června přesně v devatenáct dvacet pět a jedna milisekunda
padne císařův stín na dlažbu přesně tam
kde se dotýkají kameny vylomené z vychladlého těla Země
se stolpersteiny se jmény šumperských Židů a názvy jako Osvětim či Treblinka
a odráží se do tváří a my si nasazujeme sluneční a jiné brýle
a tváříme se
že jsme
|
|
|
