|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
K dešti tam nahoře vzpíná se tráva
do dlaní listů teď z oblaků prší
a co kruh na vodě to dopis to zpráva
jedna se na druhou v hladině vrší.
A kámen tichounce mění se na hlínu
jako když mrtvého bere si zem
z věčnosti ukrojí čas moji hodinu
zdá se mi, že všechno je pouhý sen.
A my v něm stojíme u skel a nevíme
svou klec si zamyká každý sám dál
vězení pro ptáky pro sebe stavíme
ze slepých zrcadel taneční sál.
A v něm my tančíme každý sám se sebou
opilí samotou a tichem rán
střídá se mezitím tma a den nad hlavou
jednou se vzbudíme té noci z ran.
|
|
|
