|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Už dlouho to tady pozoruju a čekám, že někdo konečně zasáhne. Tohle mi nedává smysl. Už jsem narazil na pár “zasvěcených“ výkladů, ale na ty nemůžu spoléhat. Kdybych byl redaktorem, styděl bych se za stav Totemu. Styděl bych se sám za sebe. Na tomhle bych se nedokázal podílet, respektive dokázal pouze v případě, že by se jednalo o sociální experiment. Co redaktorům hlavně vyčítám, je ta bohorovná netečnost. Kdyby aspoň nějaký vysvětlení. Když se podívám do odpadkovýho koše, co tam dřív házeli… Nezlobte se na mě radaktorstvo, ale tohle mi zavání takovou zbabělostí, až se mi zvedá kotel. Teď se můžete rozčilovat, že o tom vůbec nic nevím, ale to je taky vaše práce. Takže doporučuju dlouhej, upřenej pohled do zrcadla.
Zachytil jsem zde “čtenářovi“(jak jinak) stesky po komentech. A nedivím se autorům čtenářů, že nevystupují pod svými Nicky. Oni tady totiž mají své, roky poctivě budované identity a není divu, že se nechtějí dát všanc k uzoufání trapným lůzrům. Ti naopak vystupují anonymně z přirozené zbabělosti, která se průchodem znásilněným převaděčem souvislosti, mění na statečnost. A aby tomu nasadili korunu a sami sobě (Komu taky jinému, že?) dokázali svou statečnost, začali vytvářet trapně ubohé identity. Jistě, je tu podezření, že to má na svědomí jeden člověk a já si to taky myslím, ale to z mého pohledu nehraje roli a ten, kdo to dělá (jestli), jen posouvá svou ubohost na další úroveň.
Už před časem jsem se rozhodl, že budu komentovat jen taková díla, která se mi líbí. Zaprvé nejsem znalec, a tam kde vidím, že je autor úplně mimo, zase nemám to srdce. Umění je totiž řemeslo duše. Jen pouhá dovednost, při níž se ale autor odhaluje na citlivých místech. Tady nezáleží na tom, jestli autorův počin má přesah, nebo končí v jeho hlavě. Když přináším umění, nastavuji obě tváře. Jen tupé hovado udeří. Copak jste na to zapomněli? Tady je potřeba počínat si nanejvýš opatrně, vždyť se nacházím uvnitř člověka. Umění je, vnitřní proces. Tady je rozdíl jen ve výsledku. Pro mě osobně je nedůležitější kvalita člověka. Dokážu umělci tolerovat leccos, protože umění často vychází z utrpení. Ale když je umělec duševní kripl, který se zaměřuje na ubližování ostatním, vnímám ho jako zoufalého tvůrce zoufalého díla.
Tenkrát to šlo, komentovat je pěkné věci. Bylo tu zdravé prostředí, Takže i těch, kteří komentovali i to, co se jim nelíbilo. Člověk si mohl vybrat a bylo to v pořádku. Teď je to jiné. Redaktoři nezasáhnou a čekat, že někdo něco udělá, taky nikam nevede. A začít komentovat asi má smysl. To můžu, takže musím. Já jsem totiž tady doma. Budu tedy komentovat. Z pohledu běžného konzumenta. K autorům, kteří to myslí vážně se budu vyjadřovat s respektem a těm, kteří tady dělají záměrně bordel, budu odhalovat rozdíl mezi tím, co si myslí, že dělají a tím, co se doopravdy děje.
|
|
|
