Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 22.12.
Šimon
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Zpovědi, pocity
 > Zpovědi, pocity
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
K Totemu
Autor: Sallybill (Stálý) - publikováno 23.6.2020 (08:51:16)
Už dlouho to tady pozoruju a čekám, že někdo konečně zasáhne. Tohle mi nedává smysl. Už jsem narazil na pár “zasvěcených“ výkladů, ale na ty nemůžu spoléhat. Kdybych byl redaktorem, styděl bych se za stav Totemu. Styděl bych se sám za sebe. Na tomhle bych se nedokázal podílet, respektive dokázal pouze v případě, že by se jednalo o sociální experiment. Co redaktorům hlavně vyčítám, je ta bohorovná netečnost. Kdyby aspoň nějaký vysvětlení. Když se podívám do odpadkovýho koše, co tam dřív házeli… Nezlobte se na mě radaktorstvo, ale tohle mi zavání takovou zbabělostí, až se mi zvedá kotel. Teď se můžete rozčilovat, že o tom vůbec nic nevím, ale to je taky vaše práce. Takže doporučuju dlouhej, upřenej pohled do zrcadla.

Zachytil jsem zde “čtenářovi“(jak jinak) stesky po komentech. A nedivím se autorům čtenářů, že nevystupují pod svými Nicky. Oni tady totiž mají své, roky poctivě budované identity a není divu, že se nechtějí dát všanc k uzoufání trapným lůzrům. Ti naopak vystupují anonymně z přirozené zbabělosti, která se průchodem znásilněným převaděčem souvislosti, mění na statečnost. A aby tomu nasadili korunu a sami sobě (Komu taky jinému, že?) dokázali svou statečnost, začali vytvářet trapně ubohé identity. Jistě, je tu podezření, že to má na svědomí jeden člověk a já si to taky myslím, ale to z mého pohledu nehraje roli a ten, kdo to dělá (jestli), jen posouvá svou ubohost na další úroveň.

Už před časem jsem se rozhodl, že budu komentovat jen taková díla, která se mi líbí. Zaprvé nejsem znalec, a tam kde vidím, že je autor úplně mimo, zase nemám to srdce. Umění je totiž řemeslo duše. Jen pouhá dovednost, při níž se ale autor odhaluje na citlivých místech. Tady nezáleží na tom, jestli autorův počin má přesah, nebo končí v jeho hlavě. Když přináším umění, nastavuji obě tváře. Jen tupé hovado udeří. Copak jste na to zapomněli? Tady je potřeba počínat si nanejvýš opatrně, vždyť se nacházím uvnitř člověka. Umění je, vnitřní proces. Tady je rozdíl jen ve výsledku. Pro mě osobně je nedůležitější kvalita člověka. Dokážu umělci tolerovat leccos, protože umění často vychází z utrpení. Ale když je umělec duševní kripl, který se zaměřuje na ubližování ostatním, vnímám ho jako zoufalého tvůrce zoufalého díla.

Tenkrát to šlo, komentovat je pěkné věci. Bylo tu zdravé prostředí, Takže i těch, kteří komentovali i to, co se jim nelíbilo. Člověk si mohl vybrat a bylo to v pořádku. Teď je to jiné. Redaktoři nezasáhnou a čekat, že někdo něco udělá, taky nikam nevede. A začít komentovat asi má smysl. To můžu, takže musím. Já jsem totiž tady doma. Budu tedy komentovat. Z pohledu běžného konzumenta. K autorům, kteří to myslí vážně se budu vyjadřovat s respektem a těm, kteří tady dělají záměrně bordel, budu odhalovat rozdíl mezi tím, co si myslí, že dělají a tím, co se doopravdy děje.


Poznámky k tomuto příspěvku
 Čtenář - 27.6.2020 > Sallybill> V případě pochyb dle díla autora poznáš jednoznačně
<reagovat 
Čtenář - 26.6.2020 > Bohuna, Analf. a Julian je ten samy clovek, Sallybile. Pokud to teda nebvis.
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> ale to víš nudlo že to bví:)))
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> taky vikos, vaclavek a martin a miroslavek a žaža, to vše je 1 čověk=EGIL
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> ten nevidí nic, jen sebe, to bude asi vikos osobně, místo aby pojmenoval tebe, která tu jen škodíš, tak se debil pustí do jednoho z mála, kterej tu něco vkládá, teda jako tvoří, prostě troll!
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> ten nevidí nic, jen sebe, to bude asi vikos osobně, místo aby pojmenoval tebe, která tu jen škodíš, tak se debil pustí do jednoho z mála, kterej tu něco vkládá, teda jako tvoří, prostě troll!
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> TOTOG MĚ UŽ TAKY NAPADLO. TA SVINA BOHUNA NAUČILA NUDLU VKLÁDAT OBRÁZKY, ABY UKÁZAL JEŠTĚ VÍC, CO V NĚM JE. A PSÁT JNEPŘIHLÁŠENÝ, ABY PO SOBĚ NEMOHL OPRAVOVAT:))).
<reagovat 
 Čtenář - 27.6.2020 > čtenář> Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev nedostatečnosti a slabomyslnosti
<reagovat 
Čtenář - 24.6.2020 > děkujem ti bohuno za to, ze baba ktera se pochcava a posrava verejne na ulici poucuje lidi jak by se meli chovat, opravdu ďakujem, umej si prdel a pak lez na totem, pico zvadla, smradlava!!!!!
🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽
<reagovat 
 Sallybill (Stálý) - 26.6.2020 > čtenář> Toto je ke mě?
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev slabomyslnosti
<reagovat 
 Čtenář - 27.6.2020 > čtenář> Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev nedostatečnosti a slabomyslnosti
<reagovat 
vlas.ta.há (Občasný) - 27.6.2020 > Dobré na zamyšlení, co chci, co očekávám, co ustojím. A co je. Co ustojím? :)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Sallybill (Stálý) - 27.6.2020 > vlas.ta.há> Zdravím a děkuji za podporu. Ustojíš právě to, co ustojíš. To je otázka budoucnosti a proto vždycky potřebuješ aspoň kousíček víry v to, že to ustojíš.
<reagovat 
Čtenář - 27.6.2020 > 1) Nepsal jsem vedle tak moc o IQ, jako spíše o EQ -ta se dá částečně i naučit během života, a u staršího člověka by se dala tedy předpokládat, že je větší než u dítěte třeba.

2) Ne všechna pravidla je nutno zapsat-právě naše EQ by nás v životě mělo pravidly vést.
Takže třeba pravidlo, svědčící o jisté EQ, nám říká: "Nejdříve musíš něco dát, abys něco zase zpátky dostal". Takže i zde na Totemu by si člověk měl položit otázky: máš zájem, aby fungoval? Máš zájem zde publikovat? Máš zájem o komentáře druhých? Pokud si člověk odpoví kladně, měl by se vzápětí zamyslet nad tím, co pro to dělá.
Ostatně, snaha brát si vychytrale a dlouhodobě (sobecky) něco někde zadarmo se dá vztáhnout i na celou tu osobnost, a člověk si může udělat obrázek širší, ne jen o tom, jak ta osoba funguje na soc.sítích, konkrétně zde Totemu třeba.
Když má někdo čas sepsat báseň apod, mohl by si najít i čas slůvkem či dvěma ohodnotit dílko souseda (kterého si většinou stejně přečte), a od kterého navíc očekává nějakou protislužbu.



<reagovat 
 Sallybill (Stálý) - 27.6.2020 > čtenář> Souhlasím s tebou. Jenže vše začíná a končí u tebe. Můžeš jít příkladem, můžeš na to upozornit a tam to končí. Co jde dál, je nepříjemné pro tebe i pro ostatní.
Někdo se třeba třese na to, až usedne ke klávesnici a duhý, ač sám píše básně, by musel daleko z komfortní zóny, aby něco napsal. Samozřejmě jsou i sebestřední salámisti, kteří pasou po obdivu a ostatní jim nestojí za pohled. A to je realita. Nelíbí se ti? Tak si vyber lepší pozorovací úhel, protože to je jediné, co s tím můžeš a smíš udělat. Ty jsi taky nebýval, jaký jsi teď a teď jsi jiný, než budeš příště. To je tvá cesta. Dopřej ji i ostatním a radši si všímej těch, kteří jsou před tebou, protože ti tě mohou vést. A popohánět ty za tebou je přinejmenším nevkusné.
<reagovat 
Čtenář - 26.6.2020 > Autor tohoto díla je křesťan. To se pozná. Jen nevím, zda li by z toho měl mít radost.
<reagovat 
 Sallybill (Stálý) - 27.6.2020 > čtenář> Á, zdravím. Hezký postřeh. Nejsem křesťan křestem, ale poznáním. Jestli bych z toho měl mít radost? Vhodnější otázka je: Překvapilo mě to? Věř, že nemám žádné ambice a nehledím k domělým cílům. Jen dělám, co považuju za nutné. Nečekám ničí podporu, nesrocuju lid, abych se pak ukryl za jeho zády. Snažím se jít tou cestou, kterou mi káže svědomí. Když se mi daří zůstat v souladu se svědomím, vím, že nemůžu udělat chybu.
<reagovat 
 Jaromír Hajzlík (Občasný) - 27.6.2020 > Sallybill> :))) já jsem zas křesťan křestem a nic víc. Prý jsem při obřadu celou dobu řval a nakonec prásknul pacičkou do svíčky tak, že zničila babičce fungl nový šaty. Ona to s tim křesťanstvim přeháněla, ale netvrdím, že si to zasloužila. Ovšem symbolický (až následné osudy předurčující) to bylo hodně.
<reagovat 
 Čtenář - 27.6.2020 > Jaromír Hajzlík>  Když jsem Bohuno viděl tvojí fotku, tak jse se zděsil.
Říkám si-kdo prcá tuhle praskundu?!
A pak jsem na to přišel!
Nějakej feťáckej úchyl, fekálista jako jsi ty!
Takže, dobrý den všem a víme svý..
<reagovat 
 Čtenář - 27.6.2020 > čtenář> Tohle je přesně ono - bohuna kontra juliuš. A někteří mají dál problémy s rozlišením:)))
<reagovat 
 Čtenář - 28.6.2020 > čtenář> Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev nedostatečnosti a slabomyslnosti
<reagovat 
Čtenář - 26.6.2020 > Řešení nemají v rukou redaktoři (Martin zřejmě soudí, že Trollovy verše vykupují ten shitstorm, který tady měsíce a roky předvádí; navíc ban by obešel i větší nýmand, než je Troll).

Řešení mají v rukou vývojáři.

Chce to prostě tlačítko IGNORE. Mně taky vadí, že si Troll pod milionem přezdívek palcuje básničky tu pochybné, tu katastrofální kvality, a taky mě štve, že spamuje galerii, která bývala poslední baštou jakés takés příčetnosti. (Nebo aspoň nepříčetnosti nezasíracího typu.)

Redaktorstvo ho ale nezabanuje. Totem by měl však uživatelům poskytnout ten komfort, aby si Trolla každý dle vlastního uvážení zabanoval sám. I když i tlačítko IGNORE do určitý míry jde proti původní myšlence neomezené kritické konfrontace. Ta ale vyžadovala nějakou odpichovou inteligenci a sebereflexi, které jsou pro Trolla ložené nedosažitelně vysoko. Identity Trolla v obou disciplínách ne že kulhají, ale jedou na vozíku.

Tohle všechno stranou. Totem je tak jako tak kaput. A vinit Trolla z jeho úpadku není možné. Troll je mech a potáhl dávno vybydlenou boudu.
<reagovat 
 Sallybill (Stálý) - 26.6.2020 > čtenář> Neviním redakrory jednoznačně z úpadku, ale chybí mi aspoň nějaké vyjádření. A ano, souhlasím s tím, že stav Totemu je společensky systémovou záležitostí. A proto je náprava možná jen usebráním se lidí, pokud jsou toho schopni a k tomu ochotni.
<reagovat 
 Miroslavek (Občasný) - 26.6.2020 > čtenář> Anonyme-trolle, tak si nás pobavil! Ty vystupuješ za koho,ne neboj, já vím že jsi Bohuna, už jenom proto že nepoznáš poezii!
Hezky nám ukaž tvoje díla a my posoudíme, co je na tvých slovech pravdy. Že se nezmiňuješ o Bohuně je příznačný, protože nebudeš vystupovat sama proti sobě, viď, ty prasnice štětinatá!
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > Sallybill> Co ale můžou říct? Mačkají tlačítko IGNORE. Dělají, že to nevidí. A je možné, že kdyby totéž tlačítko stiskli všichni uživatelé, Troll by dohrál.
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > Miroslavek> Pro mě je celý koncept jakési univerzální "Bohuny", kterou nazýváš každého, kdo tě kritizuje, usvědčujícím důkazem, že jsi pod milionem nicků jedna a ta samá entita.

Brzy pro tebe bude Bohuna celý svět, protože takhle sprostou, hloupou a bezdůvodně agresivní bytost nemůže mít rád vůbec nikdo.
<reagovat 
 Sallybill (Stálý) - 26.6.2020 > čtenář> Redaktor má práva a povinnosti a vyjádřit se tam, kde se to od něj čeká, považuji za povinnost.
<reagovat 
 Miroslavek (Občasný) - 26.6.2020 > čtenář> jestli Troll je Bohuna, tak se mýlíš, nedohrál, je to nemocnej člověk, hodně jednoduchej, kterej prostě nepochopí, že nikoho nezajímá a teď se právě vyhříví na vlně zájmu: A Sallibyl mu na to skočil jak maňásek na špagát. Že je to tak Bohuno, pověz nám víc, pobreč si veřejně, máš konečně posluchače, když neumíš nic napsat!
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> Mě na tom pobavilo, že Troll se neomylně přihlásil, ačkoli v tom původním diskuzním příspěvku nezaznělo jiné jméno než "Troll", a že automaticky vztáhl poznámku o pochybných a katastrofálních verších, které si sám palcuje, na své "dílo".


<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> Přesně-Bohuna jsou hulváti a sprosťáci, teda anonymní, Julián ten stojí za všemi kladnými básněmi i komentáři, asi se roztrojil, ale to idioty nezajímá, že by to nestih a kecalové, troubové a ostatní nepřizpůsobiví pořád dál budou žvatlat o egilovi, juliánovi, teď ten hovad napad i anála, vy jste všichni jeden vůl, kterej si nevidí do huby.
Ty napadáš Miroslavka, kterej ti řekl jen pravdu a přitom ho nikdo jinem ještě nenapad, takže jsi taky Bohuna, paznehte.
Zavřete kráms básněmi, tady ti staří pitomci prostě neunesli sami sebe, natož někoho, kdo je zahanbil a usvědčil z Malosti!
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> https://youtu.be/u0CH5o_by7A
<reagovat 
 Čtenář - 26.6.2020 > čtenář> https://youtu.be/u0CH5o_by7A
<reagovat 
 Čtenář - 28.6.2020 > čtenář> přesně Bohuno špekatá, přesně!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
<reagovat 
Čtenář - 23.6.2020 > Kolikrát ses ty zastal juliána, ha!?
<reagovat 
 Čtenář - 28.6.2020 > čtenář> před tebou stalkere, před tebou ty špíno vargošská!
<reagovat 
Čtenář - 29.6.2020 > Předpokládám, že básně v této sbírce nebyly napsané „na jeden zátah“, ale vznikaly v průběhu určitého času. Budiž mé hypotéze oporou neznatelná, až nahodilá, „příběhovost“ jednotlivých básní, seřazených tak, že máme po dočtení dojem, že jsme byli přítomní velmi soukromému příběhu.
Název sbírky dobře vystihuje její hlavní tematické vymezení: psaní básní jako vyjádření a katalyzátor hlubokých vjemů a rozjitřených emocí. Škoda, že Jiří nenašel odvahu zařadit úvodní, a vlastně titulní, báseň Pero a slzy také na úplný konec. Mohl tak potvrdit jednu pravdu; že tvůrčí člověk má potřebu a přetlak své boly a radosti transformovat do uměleckého díla. Nikdy se mu to ale vlastně nepodaří. Je to totiž nekonečná cesta, kterou například dobří básníci podstupují znova a znova. Po dopsání básně jim mohou zůstat na tváři zase ty slzy - a pero na stole, připravené zase psát.
Tomešova poezie má opravdovost a naléhavost mladého, ve světě a ve svých pocitech ztrácejícího se, kluka. Jiří nemusel sahat po expresivních výrazech, ani scházet do slzavého údolí, aby mohl vyjádřit zmatení, hledání, trápení, vztah ke smrti, milostnou extázi a pochybnosti teenagera, který stojí na startovní čáře dospělosti.
Místy jako by ale bohužel volil opačný postup; s liknavostí volí výrazy, které nesouzní s poselstvím některých básní a srážejí je tak někam dolu, kde by taky mohly zůstat ležet zcela nepovšimnuty. Tahle pohodlnost se projevuje v nadužívání archaismů (lapit, pravil...), koncovek infinitivu –ti, podivný slovosled (Stínem nese se snob..., Hrobu ticho prořízl výkřik... ) a ve výsledku jsou to někdy podivné rýmy. Navíc chatrná tisková příprava sbírky srazí několik básní téměř na kolena.
Pokud odhlédneme od těchto kazů, setkáváme se s autorem, který nám několika způsoby dává nahlédnout do svého srdce, do tajemství své mysli a labyrintu své duše. V básni Bití času si velmi cením až erbenovské baladičnosti. Hodiny bijí / -BIM... BAM- / Jediné co vidí, jak potichu / umírám. / Ručičky tikají / -TIK, TIK, TIK-/ ptáci venku vzlétli / nezbyl ani jeden z nich. / Kyvadlo se kýve, / ........................... / Strom se větrem hýbe. / Smrtka s kosou ve dveřích. Působivé je i letmé navštívení romantika Karla Hynka Máchy v básni V hlavě. „... láska je člověku co věznice, / okovy na duši a srdce dělí se...“ Tyto návštěvy klasiků jsou samozřejmě jenom vzácností, protože Jiří je především svůj. Dokazuje to nejsilněji v mé oblíbené básni JK, kde skvěle využívá zkratku: „Milenci v mechu. / Tisíce vzdechů. / Bez dechu. / V lehu. / Něhu. Nebo v básni Snad z hrudi nevyskočí vytváří atmosféru a namíchá k ní něhu s krutostí: Šepot a dotyk, / očí pohled, / lehni si na zem, nedělej povyk / luna už ztratila nad námi dohled. A konečně působivost některých básnických obrazů: Lepím na stěny zežloutlé jizvy. / A do zbytku těla stíny malují / zbytečný kraj v básni Malování.
Čtenář Tomešových básní se nemusí brodit žádnou změtí nejasných metafor a nepřipadá si jako luštitel složitých křížovek. Jiří nám otevírá svoje srdce a my k němu nemusíme hledat klíč, protože nám ho sám vkládá do dlaně. Mohlo by se napsat: pořád ty samé problémy, s láskou, s holkama, klukama, „přítelíčkování“ se smrtí a hledání Boha o pomoc. Ne. Každé srdce je přece jiné. Každý bolestný i radostný prožitek je odlišný a každé nalezené štěstí je původní. Žádná otevřená zpověď dobrého básníka není stejná.
Jak jsem napsal na začátku zamyšlení nad Tomešovou sbírkou, jde ji číst také jako příběh. Pravidelně se opakující motivy a návraty k některým obrazům a vjemům vytvářejí pro pozorného čtenáře skrytý příběh jednoho mladého citlivého kluka, který nás vede s rozsvícenou lampou, pod svitem Měsíce, v záři Slunce a v doprovodu přítele Boha hustým lesem a cestami svého nitra. Hledíme s ním k nebi, kde nateklé mraky co chvíli spustí déšť, aby ten smyl všechny těžkosti a strádaní. Díváme se pod sebe na zem a šlapeme do špinavé kaluže, a na tom místě slyšíme rozhovor se zakalenou louží: ...“Jsi plná neštěstí,/ a přece nepláčeš!“/ „Život je nádhera, než slunce mě / vysuší, / chci si ho užít!“ Necháváme si vyprávět o prvním milování, které nebylo tím, čím mělo být a cítíme při tom pod nohama vlhkou hlínu, nasvícenou studeným svitem Měsíce, a ještě horký zválený mech.
Když se ale přiblížíme na konec putování, na obloze spatříme Slunce a Měsíc, jak jsou najednou spolu a vedle sebe. Oba jsou rozdílní, / jeden modř a druhý zář, / láskou jsou opilí, / však bez sebe truchliví...
Shlédneme znovu na zem a zjistíme, že stojíme v lese, kam se kdysi chlapcova bolest uchylovala do své samoty a hledala naplnění lásky. Ale tentokrát jsme na Měsícem osvícené mýtině a vnímáme, že láska a touha dvou milenců tu konečně našly svůj prostor. Ale něco za něco. Bez stromu – přátel. Lesy / nám mýtí.
Spustil se déšť a my se schováme do kostela, který jsme před tím jen obešli, a šli dál. Teď se tam chce totiž básník před lijákem schovat. Už ví, že provazy lijáku nesmyjí jeho bolesti a trápení. Může to být jenom hluboká vroucí modlitba. A přítel Bůh? Konečně má taky jméno: Amor!
Jako bonus je do sbírky zařazena báseň Omluva vlasti, omluva lidu (Poslední slova E. Háchy před jeho věčným odchodem podle J. Tomeše). Ačkoli se může „na první dobrou“ zdát, že se tato poměrně dlouhá báseň vymyká z koncepce celé sbírky, podle mě tomu tak není. Je totiž upřímným soucítěním s chybujícím člověkem, který umírá sám a většinou národa zatracený. Tomešovo hluboké souznění a básnická suverénnost v této (téměř) poémě překrývá i jistou kompoziční děravost a nabízí vskutku neobvyklý zážitek na závěr.
„Když se mě zeptáte, co je moje poezie, musím vám odpovědět, že nevím. Pokud se však zeptáte mé poezie, kdo jsem, řekne vám to.“ Tahle slova chilského básníka, novináře a nobelisty Pabla Nerudy (1904 – 1973) si Jiří Tomeš zvolil tak trochu jako vysvětlující motto ke své sbírce. Jiří nám skrze svoje básně řekl o sobě hodně, možná to tak ani nezamýšlel. Jejich přednostmi je naléhavost, s jakou sděluje, kým je a co cítí. A také poctivé hledání (a nalézání) básnického výrazu.
A to vlastně v přímém přenosu.
P.S. Sbírku básní Jiřího Tomeše Pero a slzy si můžete zakoupit ve slánském antikvariátu na Komenského náměstí.
<reagovat 
čtenář tohodle zmrda TY obhajuje - 18.7.2020 > plňuje to normu neumětelů (teda každý, kdo píše čtyřverší, je neumětel), bože, dědku, tys tak kolosální kokot, že to není možný. vůbec nevíš, co z tý kušny vypouštíš
čtenář ministrině maláčová - 18.7. > čtenář> Přesně tak. Já bych měla sprostýho dědulu taky u prdele, ale co píše, všechna ta sebeudání, to hodnotu prostě mám. No kdo jiný by sám sebe udal, že je panic? Kdo si myslí, že čim kratší text, tím zákonitě proto, že autora delší nenapadl? Za sebe mám ale nejraději ty jeho pokusy vynutit si lítost sliby zítřejší smrti. Prostě je třeba jednou za čas do juliuše rýpnout a on nás pak bude tejden zásobovat nejneuvěřitelnějšími možnými humory. Ten s tou gotovo starou byl jeden z nejlepších, ale předvede další. Proč. Protože JÁ se postarám:)))!
<reagovat 
<<<Starší    Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter