Třeba se už nikdy nesetkáme

a snad má to tak být.

Ach Bože..

pnout se vzhůru,

do života hlouběji,

přeji si!

                             A nic víc,

                             vůbec nic víc.

Pevně,

jako svlačec po plotě

v zarostlé zahradě

za domem,

když ještě voněla dobrodružstvím.

                          A nic míň.

                         Ani o trochu míň prosím,

            než jen být.

Lehce

jako ty paraplíčka,

                  křehké

                     jako důvěra.

Tak úsměvný,

    plný slz živote jsi!

Provazem z pevných lan,

              kol dokola,

                           se k tobě omotám.