|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pluje dívka v horu míří
háv ji vzdušný ochraňuje
tělo v sobě tich schraňuje
sněním krásou kolem hýří.
Páry stkané cestou žití
náhle v sebe dívku vdýchnou
labyrintem provázejí
krásu v srdce její vdýchnou.
Sestoupí dívka z vzdušného ze hávu
na hory vrchol usedne
do slunce křesla usedne
těší se že zlato stká jemně do hávu.
Usedám v jemnoctný sluneční šat
vzdušnému zamávám děkuji
polibkem pohledem děkuji
spolu plujeme ve vesmírný šat.
Vtom slunko ospale zbloudí
pohledem zmává horizontům
stmívání přej všem horizontům
paprsky již k spánku bloudí.
Z posledních sil slunko vzhlédne
a pohlédne na dívenku
stvořena jsi moje milá
k bytí pouze za Jitřenku.
Vzpomínáš na chvíle ku západu blíže
kdy se tiše v nás všech rozsvěcují svíce
kdy nás ve vesmíru bloudí nějak více
prosím pochop všechno že je trochu blíže.
Promiň omyl milá
prosím trochu více
zrak tvůj mluví více
vzcházej od teď milá
vzcházej Večernice.
|
|
|
