|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Opírá se o zeď času
slyší tiché zimy tání
čas rozpuklý v ledů tání
uposlechne svého hlasu.
Rozkročí se v hloubi roků
do měsíců dále kráčí
u každého pohled staví
cosi z dáli jemně značí.
Obklopují jeho tiše
zraky svými přicházejí
na pořadí nic nedbají
přicházíme ze své říše.
I když jste nás rozdělili
dýcháme věk jako jeden
proplouváme obdobími
červenec jedno či leden.
Poutníku ty sám tu v hraně
hluboko seb' do ní vkrájíš
pohled na dvě strany skrájíš
rozhodneš se v srdci ráně?
Plyne krása z času hloubi
osudem bez přerušení
kolovrátku to zurčení
člověk osud se v ní snoubí.
Pro krásu jsem pro plynutí
volné jak jen může býti
bezhranicí svou však člověk
nastavil vše - i nový věk.
|
|
|