Vítkov

Vlny se slévají v proudy,

tajemné chodby vše dělí.

Zahoustly již pro hejno havránků.

 

Blankytně modré pohledy.

Oř pokorně skloněn, on tu všemu velí

v oparu pozdních červánků.

 

Přání či křivdy, ohledy,

opřeny do hradeb, jejich dění,

prochází temeny verpánků.

 

Stálé zvuky, písně, pásy lebedy,

konce nikde není.

Voda teče, víno ze džbánků.

 

Vrásky svlaží zdejší výlevy, 

vánek hladinu zpění.

Hraje si s vlasy u spánků.

 

Krásné pohlazení.