|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Před očima jeho jásotu defilé
zrakem svým on zkoumá krásy to rozmilé
ještě jednou duše oko své potěší
za roh rychle spěchá za vznosnou veteší.
Veteší se básník potichu probírá
do ruk mlčky vezme vířící předměty
jazykem svým s nimi promlouvá tam němě
ony mu splácejí pohledem do země.
Z ochozu spěj pohled po celičké hloubi
obzři krásy všechny po vedutách hlubin
spojují se vjedno s vedutami nebe
v jejich středu básník pozoruje sebe.
Zrakem uzavřeným pozoruje sebe
přitom věci liší od jasného nebe
on jich pozoruje duší tak zbolenou
pohledem zavřeným bolestí zjitřenou.
Otevírá oko a s ním také duši
odvrací zrak od nich divných to veteší
vtom květinu prostou v blízké stráni zhlédne
srdce jeho přitom radostí zahlédne.
Radostí těch málo ale aspoň jedna
svojí snahou dostat potěšení ze dna
kvítek krásou třpytný na stráni zarostlé
pojď sem ku mně milý krčící se milý
oblažuješ šťastníš duše pýchou srostlé.
Leť ty dále vtiskni v duši krásu vtiskni
leť údolím dolem pozdrav v duši vtiskni
leť samotami městy nad ženami výš
leť tam kde vypíná se skromně lásky říš
leť též tam kde mužů nachází se říše
leť do srdcí dotyků a ještě výše.
|
|
|