|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na mýtině z pola slunce
hlásky věty spolu sedí
myšlenky se přidávají
všichni kamsi smutně hledí.
Propadem pár vět nacpaných
na dně pytle přikovaných
mezi dechem proud myšlení
stoupá vzhůru k omezení
strop hranic tam uvázaný.
Avšak jedna ťuk skulinka
kterou každá věta dýchá
myšlení a duše stoupá
k volnosti svobodě stoupá
pocit ten člověka pýcha.
Kdosi vstane kdosi křikne
zazpívá i zatancuje
ostatní se přidávají
u srdíčka dobře všem je.
K nim se snáší všechny hladí
pohled jejich opětuje
někdo šeptne jím já krásním
u nás věky kéž slovo je.
Nadýchnou se slovo vdechnou
nekonečné ono vdechnou
nemohou se nasytit
Svobodu ne-vzývat mít.
|
|
|
