~ NEVÍM ~


Já Nevím,
proč světaznalí mlčí
a pracháčům svět patří.

Nevím,
proč lidé maj´mhu vlčí,
všichni jsou „psychiatři“.

~

Nevím,
proč víra padla do strží
a nemá žádnou vizi.

A Nevím,
proč mládí nevydrží,
jak Měsíc s ránem zmizí.

~

Nevím,
proč láska není souzena,
těm, kteří o ni stojí.

Nevím,
proč studem vždycky zčervenám,
mé vtipy neobstojí.

~

Nevím,
proč Bůh si vybral Chopina,
mým prstům hudbu tají.

A Nevím,
proč záda má jsou shrbena,
svou pravdu neuhájí...

~

Nevím,
když toužím výš se rozletět,
proč zemská tíž mě sráží…

Nevím,
proč trdlo jsem na parketě,
pohnout se neodvážím.

~

Nevím,
proč lidé jenom závidí,
však makat se jim nechce.

A Nevím,
proč „ON“ mou „Cestu“ zahradil,
je štěstí bez protekce?

~

Nevím,
proč vidím dál než ostatní,
však svět mě bolí v těle.

Už Nevím,
proč žiji jako „prozatím“,
srdce je osamělé.

~

Nevím,
proč na zázraky nevěřím,
své duši neulevím.

Ach, Nevím,
proč smrti buším do dveří;
MŮJ BOŽE!
Já to nevím.



------------------------------------------------------
------------------------------------------------------



~ KDYŽ... ~


Když krásu - tak bez závoje,
když chcípat - jenom „ve stoje“.

Když kytku - modrý tulipán,
když volnost - nejsem puritán...

Když láska - jen ta vášnivá,
když převrat - kecat u píva.

Když makat - „básně“, jako job,
když barvu - černou na můj hrob.

~

Když věrnost - zas jen věrnému,
když pomsta - až do extrému!

Když Vánoce - tak purpura,
... ta vůně - v dětství strnula.

Když Malost - plkat do kritik,
když zlodějna - tak politik.

Kdo krade vlastně nejvíce,
když levice i pravice?

~

Když naděje - ta zklamaná,
když zabíjet - jen tyrana.

Když peníze - chci obrovský,
když rozhazovat - královsky.

Na světě... - jenom bohémem,
po chlastu - nebýt problémem.

Když zvíře - mého kocourka,
když ztráta - v slzách domňouká...

~

Když zpívat - tu „Na shledanou“,
když „Raport“ - verše uhranou.

Když rýmy - texty Suchého,
když Werich - něco moudrého.

Když Němcová - tak Barunka,
když probudit - snít do slunka.

Když svatbu - „slíbit“ jedinkrát,
než srdce trápit - radši spát.

~

Když smutek - dopis poslední,
nacházet „smysl“ - do konce dní...

Mít břízu - tam, na hřbitově...
když Díky - písni Krylově.

Až „konečná“... - snad ve spánku,
mít svědomí - jak studánku.

Když rozlučku - pak s každým dnem,
má duše - pláče s večerem...

Když budoucnost - tak beze mě,
odejít s úctou - vznešeně.

Mít odvahu - však v srdci sám;
promiňte... - zas se dojímám...