~ DOMOVE ~

Ach,
Domove, Domove,
křehké mé pocity,
vzdálený, ztracený,
do srdce zalitý…

Do tvojich zahrádek chtěl bych se utíkat,
pod vrbou v rybníce zahlédnout vodníka,
s večerem poležet na lukách v osení,
nablízku drahým být,
tam, kde jsou pohřbeni.

~

Voní tu skořice a mátou světnice;
Šrámkova Otava, Šumava, Sušice...

Děvčátka do zlata oděná, švitoří,
bez šatek výskají, choulí se před bouří.

Mládenci chrání si ta křehká stvoření,
to z lásky nezištné s nimi se ožení.

Děda se zastaví, táta i jeho syn,
zasněně pohlíží...
v očích se leskne splín.

Všichni si rozumí...
přisednou do mechu,
opilí krásou tou,
beze slov...

Bez dechu!