***

Probudil se. Poslední žhavé uhlíky vykreslovaly na stěnu červeno-rudé obrazce. Na okno dopadaly v pravidelném rytmu veliké kapky deště a stékaly v malých stružkách na okení římsu. V sousedním pokoji se ozývaly tlumené vzdechy milenecké dvojice.

            Unaveně přehodil nohy přes okraj postele a šel se pomalu podívat z okna na ulici. V bledém svitu pouličních luceren viděl starou vychrtlou kočku, jak se přehrabuje v odpadcích navršených u stěn baráků.“Nic.Vůbec nic“. Co ho mohlo probudit. Jeho šestý smysl  ještě nezklamal. Pozorně prohlížel stíny ulice, hledal cokoliv. Přestalo pršet a spoza mraků vykoukl bledý měsíc. Stíny se rozprchly do všech koutů špinavé ulice. Brom zahlédl třpytivý záblesk v hromadě, kterou přehrabovala kočka. Vzpomněl si na varovaní hostinského o lidech, kteří se nenávratně  po nocích ztráceli. Nebál se, proč taky, měl zkušenosti už se spoustou hrůz. Hodil na sebe oblečení, opásal se svým stříbrným mečem a za pás zastrčil tesák.

            Pomalu otevřel dveře vedoucí ven. Ovanul ho chladný noční vzduch prosycený pachem ulice. Slabé světlo luceren nedostatečně osvětlovalo temnou ulici. Brom se pomalu vydal k hromadě odpadků. Šedá opelichaná kočka se otočila, nahrbila se  a vydala zvuk podobný syčení hada. Brom pochopil. Stvoření před ním nebyla toulavá kočka, ale Bryx. Netvor upřel na Broma prázdné oční jamky a po jeho malých zubech stékal v maličkých kapičkách jed. Jediné kousnutí znamenalo pomalou proměnu v Bryxe. Přeměna vyvolá neukojitelnou žízeň po lidské krvi. Oběť dostane silné horečky a během týdne zemře. Vlastní proměna začíná až v hrobě. Bryx se nejříve snaží najít svého soukmenovce  se kterým se pouští hned do boje.Zůstává jen jeden, ten nejsilnější, až pak hledá lidskou oběť.

            Bryx sledoval každý Bromův pohyb, jeho vyhublé tělo se připravovalo ke skoku, nahnilé šlahy se napínaly pod popelavou srstí.Brom věděl, že bude mít šanci jen na jediný úder svým stříbrným mečem. Pomalu položil ruku na rukojeť meče a pomalu couval na volné prostranství. Bryx zasyčel a pomalu se začal přibližovat, čekal jen na jediné zaváhání. Brom naznačil malé klopýtnutí. Netvor okamžitě zareagoval skokem. Dopad na místo, kde před okamžikem Brom stál, zaslechl ještě zasvištění a pak se jen jeho hlava oddělila od trupu, dopadla do kaluže splašků.Tělo se začalo rozpadat.Kůže se škvařila ve své zkáze. Z těla se zvedl šedý opar a pomalu ho odfoukl  noční větřík do korun věžiček města.

            Brom  se sehnul k hromadě odpadků pro ten třpytivý kousek. Zasmál se. Otevřel dlaň a do noci odlétl veliký zářivý chroust.