Hermann Köhler, Německo
Thomas Galsworthy, Velká Británie
Krčím se. Zbaběle prosím tě, Bože, o pomoc. Šeptám o vysvobození z tohoto pekla. Nechci tu být déle. Klepu se po celém těle. „Bože, pomož mi,“ bázlivě si povídám sám se sebou, ale ve skrytu duše věřím, že mě slyšíš.
Běžím. Okolo mne děs. Klátící se těla. Každou vteřinu jich padá desítky na zpustošenou zem. Jaká asi byla tato půda před naším příchodem? Co to mám za myšlenky. Běž! Bůh mi pomáhá.
Nedokáži to. Ne. Já nechci umřít. Proč sis, Bože, vybral mě. Kde jsem se to octl. Ukonči toto běsnění. Máš tu moc a jen krutě přihlížíš. Nenávidím tě. Ano nenávidím tě, ale zároveň v tebe bezmezně věřím. Pomož.
Strašnost se děje. Nechápu. Nicota před očima zastírá mi výhled. Jsem loutka. Proč já. Jaké hrozivé zjištění. Nejsem připraven na smrt. Z očí se mi linou úzké proudy slz. Dnes ještě ne, Bože. Pomož mi překonat tuto vzdálenost, jež se mi zdá nekonečnou. Udělám cokoli, jen když budeš stát při mně. Věřím ti.
Slyším je. Přicházejí. Bože, dej mi sílu, ať zemřu jako muž. Ne! Já nezemřu. Dej, ať zemřou oni. Kolikrát jsem ti věřil a ty jsi mi pomohl. Líbám tvůj znak, jež jsem od narození nesundal z prsou. Odevzdávám se ti.
Už jen pár metrů. Bezmezně tě uctívám. Nikdy bych na tebe nedal dopustit. Zůstaň se mnou a dej mi sílu. Ty víš, co je nejlepší. Ty jsi jediný. Pomož, Bože.
Už mi sahá na rameno smrt. Bože, odevzdávám se ti na milost a nemilost. Vstávám. Pomož mi v boji. Věřím v tě.
Seskakuji dolů. Stůj dál při mně.
Bajonety vojáků si hledají cestu do masa svých soků. Vřava se přenesla do zákopů. Je slyšet ryk a řinčení zbraní. Proudy krve zalévají bojiště. Nehledí se na konvence. Zabíjí se. Bez slitování. Jsme zvířata.
A kde je Bůh?
|