Letos jsem byla opět na brigádě ve Svýcarsku v rodině farmáře.A jednoho slunně zamračeného dne si tak poklidně natírám dveře od garáže.Vtom přijde šéf a říká:"Jano,potřebuju rychle pomoci."Utíkám,utíkám.Do stáje.Oh,Ruth již začala.Na porod se čekalo již dva dny ,ale že to přijde zrovna ted..syn od šéfa byl mimo domov,ostatní členové rodiny taktéž,zůstávala jsem já..které se dělá špatně,kdykoliv spatří něco brr..ach,proč právě nyní?!Přinesla jsem kýbl s teplou vodou.Trháčky jsou již uvázané.Mezitím,co stojím a pozoruji,jak z krávy "trčí kopýtka",šéf podestýlá krávu.A jdeme na to.Jsem trochu mimo,ale musím urychleně reagovat.Strach jde pryč.Ruth se svalila na zem a zrychleně dýchá.Ze srandy jí říkám:"Pravidelně,hluboce dýchat.."To mi to jde.Musím ale přece nějak zahnat tu vnitřní nejistotu,že to nezvládnu a tu přirozenou obavu.A začínáme tahat.Zapřít nohy a raz dva.A znovu.Jde to ztěžka.Vidím hlavičku a ještě něco..V tu chvíli se mi zvedne žaludek a odvracím hlavu.A tahám,jen když šéf řekne.Kráva je unavená,ale dýchá pravidelně.Sedám si na podestlanou slámu,je jí nějak málo,moje tepláky se zbarvily dohněda.Super.Opět zatáhneme...a je to tady.Tele se dere na svět.Vykřiknu,nemůžu tomu uvěřit.Ale je to tak.Krásné,šedé telátko.Kluk.Dáme jej k Ruth,ta ho začne ihned "lízat".Ale je tak unavená,že se po chvíli nezmůže na nic.Musíme jí zdvíhat hlavu,aby telátko ještě aspon trochu olízala.Usmívám se,tele má krásné modré oči a pokouší se poprvé ve svém životě vstát.Moc mu to ale nejde..vstane až na potřetí.Vezmeme jej od matky a dáme do jeho nového domečku.At si zvyká.
Navečer se jdu na něj opět podívat.Je nějaký divoký.Ani se nenechá pohladit.Chlapčisko jedno.A tak se mi "poštěstilo"asistovat při porodu telátka.Nikdy bych neřekla,že se mi tohle přihodí.Já,která se bojí psů a k velkým zvířatům zachovávám přirozený odstup.Ale jsem moc ráda,že ta možnost byla a mám o zážitek více.