Krajina v dešti

 

Odemykání mraků.

Vítr zapletl zámky tak,

že si je musí přifouknout

                               až k lesu,

aby vrcholky borovic

v potemnělé spleti

nahmátly neomylně

               klíčovou dírku deště.

 

Pokud ovšem hromobití

                         nepřikodrcá

s hrkavou károu blesků,

které rozčísnou prostor

                      na křižovatky ramp,

aby kulisáci Kosárkových štětců

mohli spouštět

             své mokré provazy

vstříc polím a střechám.

 

Ty se vyšplhají až k obzoru

a jeho štěrbinou

protáhnou první paprsek slunce,

toho klíčníka, který bezpečně

       pozamyká i nouzové východy

a s posledním zvoněním

                  zatoulaných kapek

natáhne přes scénu

         svou ošoupanou

oponu večera.

 

Kupky sena rozloží své deštníky

      a děti,

            ti náhle vypuštění diváci,

cestou domů

      bosýma nohama

              vytleskávají v blátě

poslední klanění herců,

               které se stejně nekoná.