Ke stolu zasedla rodinná rada co nemám dělat a co smím mít ráda měsíc už vyšel půlnoc se blíží tatíček na prsou ruce své kříží Já ve své komůrce vyčkávám soudu strach rychle stoupá mi do všech oudů tatíčku rodný slituj se přec vždyť tenhle život je horší než klec Tatíček dopíjí ze džbánu vína po bradě stéká mu od úst slina matička drahá ta mne snad chápe že v téhle kleci jen život mi kape Od stolu zvedá se rodinná rada říká že milého nesmím mít ráda to nejspíš stane se strašná trága prostřelím sobě srdce a záda Mé bílé tělo barví se nachem tvář bělá bolestí a velkým strachem tatíčku matičko uvijte věnec na hrob mi položte růženec