První díl najdete tady : Jsem fakt impotent ?! — 1. část a druhý, samozřejmě, tady : Jsem fakt impotent ?! — 2. část, tedy pokračování !!!

Neznám nic směšnějšího, než je chlap ve vaně. Lebedící chlap v lázni je výtvor římské kultury, ale vypadá naprosto absurdně. Narcis byl jednoznačně velmi narušená individualita! Daleko raději mám Playboy Late Night, který mi poskytuje, nejen příjemný prožitek vidoucího, ale i vědomí jakési nedefinovatelné, intelektuální nadřazenosti. Jenže teď jsem v podobné situaci pozorovaného JÁ.

Neskutečně ženská čistota koupelny mé únoskyně, byla absolutně nepatřičná k mužské nahé hrubosti. Spousty světel a zrcadel. Neznám chlapa, co vyleze z vany a obhlíží své tělo. Nemůžu se vidět ani u česání a natož teď! Zhasnul jsem. Za jediný zdroj osvětlení mi posloužila použitá, hnusně žlutá svíčka na hraně vany.

Když jsem dřímal s očima zavřenýma pod mokrým ručníkem, tak mi hlavou probíhalo několik milionů myšlenek a ani jedna se nedokázala soustředit ani na čas, ani na prostor ve kterém jsem se absurdně nalézal.

Znáte to, viděl jsem své první i poslední lásky v tak absurdních situacích, že i ony by se červenaly, kdyby věděly, že jediné, na co si v souvislosti s nimi vzpomínám, jsou pohupující se ňadra běžící postavy. Neskutečně nesměle něžná milování v chladné vodě při první "dospělé" dovolené, kdesi na Šumavě, drsné prožitky dospívání, při prvních ejakulacích, která z nás zamilovaných, vytvářela stydící se hlupáčky. Jak směšné, jak něžné, jak sladké. Bože, kdybych mohl vrátit čas!

Tiché zaskřípění mne přivolalo zpět. Nepohnul jsem se, přesto byl každý sval v pozoru a stydící se. Samozřejmě jsem pokrčeným stehnem skrýval své mužství a tvářil se dost uvolněně. Mokrý ručník kamsi odlétl a oči jsem chtě nechtě, prostě musel otevřít.

Muž v osidlech! Jak zábavné, ale nepřál bych pocit mužské úzkostim, plný nahoty v koupelně, kam přichází nymfa, která nezná slovo povinnost, závazky a zcela jistě neumí uvařit ani těstoviny, které mám každý druhý den k večeři.. Je to jako stát u odvodu, před bandou plukovníků s jasnou homosexuální úchylkou a slyšet to památné : "Sundejte si trenky." Jenže teď strašila banda úchyláků v mé hlavě.

"Miláčku,", moje panenky zaostřují ten předmět přede mnou : "miláčku, jsi tu se mnou?"

"Snažím se být někde daleko, daleko od tebe...", tentokrát se zvedl můj koutek malinko nahoru a snažil se ho na tom místě ukotvit. Marně!

"Ale no tak, nesmíš se bát. Copak se ti nelíbím?", usmála se a ukázala půlměsíce na své nádherně snové hrudi, až se mé prsty zbláznily a obkličují ta místa něžnými doteky.

"Právě naopak, dávno jsem si přál... dávno jsem si přál... zažít splynutí.", chlap, co ve vaně cítí slanou příchuť a co se mu oči mlží nervozitou, je zralý na odstřel. Abych se přiznal, docela jsem si přál aby vytáhla devítku a stiskla spoušť!

"Já vím, desítky žen ti probíhá hlavou a ty chceš jejich spojení do jediné postavy, lásko, jsi moc roztomilý.", přitiskla mi tvář na ňadra a proud myšlenek se stal utečencem z mé hlavy. Prsty přestávají být jediným vojákem bojujícím na frontě lásky. "Zde žijí lvi", jsem okamžitě chtěl změnit na římské území s pevně usazenou posádkou.

Stát se sám sobě průzkumníkem jejích ramen, krku i ňader, byl jediný můj cíl. Nechala se, stejně jako já unášet přívalem nekontrolovatelné něhy. Strach byl tatam.

Vynucený válečný stav se mění na nejasný průnik dvou těl, dvou duší ztracených a položených na obětní oltáře času. Byl jsem její! Tak, jak jsem nikdy nebyl ničí, ani svůj. Lascivní výkřiky dávno minulých milenek a milenců měníme za něžné obětování se touze. Touze nepochopitelné i neuchopitelné, ale přesto existuje, prostě je! 

Bože, proč nejsem už dávno, dávno její součástí, proč jsem se musel potácet tak zbytečný? Věnoval jsem jí milion doteků, doháněl jsem čas i zatracení, kdy jsem nemohl se dotýkat mé božské a ona cítila to splynutí stejně. Vím to! 

Stopy po jejích prstech vykreslují nesmyslné obrazce na mých zádech, její polibky se zařezávají jako žhavé uhlíky na můj krk, na má ramena a níž stále níž a všude. Hledal jsem nepolíbená místa na jejím těle a dokazoval každým dotekem rtů, že prohledávám důkladně. Byla moje, já byl vlastníkem těch chvilek, jednoznačným řvoucím lvem! Ona se stala mojí královnou něhy a nádhery. Pak přišel nádherný, zářivý proud absolutních spojení i odevzdanosti. Nepatřilo ze mě, mě.samotnému NIC. Byl jsem prázdný, odevzdaný, sám, potulící se v prostoru na ničem a moje nymfa se vznášela bez dechu vedle mne. Lásko!

Koupelna zůstala v čase za námi a tiše odevzdaná nahá těla ležela, pevně vytvářející písmeno T. Hladil jsem její vlasy škádlící mne v klíně a zasněně jsem přimhuřoval oči. Ona je, samozřejmě, nepřivřela snad ani na moment. Blesky jejího pohledu jsem cítil na každém centimetru své kůže.

"Jsi můj báječný, miláčku.", usmívala se a hladila mne na stehnech :"Věděla jsem to, že jsi můj báječný a jedinečný."

"Spíš ztracený, nechápu, co si se mnou provedla."

"Nic, dala jsem šanci tvým myšlenkám, aby našly ten pocit naplnění přece. Nesmíš být tak směšně povrchní, nejsme přece na světě jen pro zklamání a smrt."

"O tom to není, unesla si mě, svedla si mě a...", je hloupé to říct, ale asi musím :"...a mě to vůbec nevadí, dokonce jsem šťastný, hloupé, viď."

Políbila mne na břicho. Cítil jsem jak mne zalévá teplo.

"Není to hloupé, ale krásné, to jsem přece chtěla, splnit sen." Mlčel jsem. Zeptala se na co myslím, ale já nemohl nic říct. V hlavě mi probíhalo spousta zmatených myšlenek. Neurovnaných a směšných. Život bez budoucnosti, nebo budoucnost bez života. Zapudil jsem je. Nechal jsem běžet ty vteřinky a jen jsem se snažil si je zapsat hluboko do podvědomí.

"Splním ti dnes v noci všechny sny lásko. Všechny."

"Všechny, ne, to neslibuj. Nesplnitelná věc."

"Tak co by sis přál?"

"Teď... tebe...?! Nevím. Možná najít sebe."

"Nesplnitelné. Každý se sám sobě ztratí už v momentu kdy se narodíme."

"To vím, hledám střípky a nechápu, jak se můžou tak zatoulat po světě. Jeden jsem našel u tebe. Potvoro."

"Já vím, ale splním ti ještě jeden sen. Budeš nás mít dvě. Chci se milovat s tebou a chci aby ty si se miloval i s jinou ženou. Přeješ si to?"

Usmál jsem se. Sebevědomí na dvě ženy teda nemám, ale sen to je. Přiznat nebo nepřiznat. Usmíval jsem se a přitom mi stékal potůček potu po zádech. Potvora!

Zvedla se a postavila k oknu. Chvilku jakoby nepřítomně koukala ven a já si najednou uvědomil svoji nahotu. Jenže absurdní situace si žádá absurdní činy. Zvedl jsem se a přešel k ní. Chytil jsem jí zezadu kolem krku. Jasně jsem cítil její něžně oblý zadeček a teplá ramena. Políbil jsem jí na sametově hebkou kůži na krku, ramenou. Polibky nejdou vůbec zastavit a proud klesal stále níž. Chytila můj obličej a pokryla ho salvou nežných polibků. Pak se vyškubla a utekla pryč.

Temný, opuštěný pokoj byl plný prázdnoty a myšlenek. Šedivý proud kouře docela dobře vyplnil pocity nejistoty. Poskytl nesmyslný únik z ještě nesmyslnějšího světa. To je ale večer, usmíval jsem se, ale docela dobře jsem nechápal, kde a proč jsem. Jenže můj přístav se vrátil. S absolutní samozřejmostí vplula ke mě, přivinula se. Mlčela, já mlčel. Prstem kreslila do temného prostoru obrazce a já se krásně debilně usmíval. Pomalounku přicházelo usínání.

"Miláčku nespi," cloumání mne probralo.

"Nespím, jen dřímám."

"Povídej mi. Chci slyšet tvůj hlas."

"Můj hlas je děsný. Skřehotám." , smál jsem se a předváděl skřehotání.

Kouzelně se smála, nahlas, krásně.. Najednou vrznou dveře a kdosi za mnou vešel do pokoje. Téměř neslyšný šelest tichých kroků. Krve by se ve mě nedořezal. Pomalu jsem otáčel hlavu.

"Miláčku a teď ti splním další sen.", nechápal jsem co myslí a otáčel hlavou za zdrojem hluku.

"Ty, to si ty!", dvojice hlasů vykřikla najednou. Můj hlas a hlas ...Mých nudných těstovin! Sakra, sakra, sakra! Nahý na bílém prostěradle, s nahou nymfou a proti mě stála Má nahá žena, s postavou nádherně vykreslenou, že by antický sochař musel nutně dostat okamžitý infarkt, stejně jako teď já!

"Co tady děláš? Můžeš mi to vysvětlit?", křičela a já mlčel. Jen jsem sledoval záblesky měsíčního světla, jak jí tancuje na nahém těle. Polknul jsem. Zmlkla taky.

Vstal jsem a přešel k ní. Obejmul jí, políbil na čelo. Pak jsem se otočil, políbil nymfu a tiše odešel z pokoje.

Čtvrtá dekáda obohatí váš pohled na svět. Obohacení je drtivé ve své podstatě. Pokud si tedy uvědomíte, že najednou sledujete a posuzujute věci průzorem, který se jednoduše, lidsky nazývá : ZKUŠENOST. Sakra, klidně ji prodám! Nechcete ji?

Jsou prostě věci mezi nebem a zemí...