"Smím si přisednout?" usmála se a zářila, jemně ovíněná a kouzelně bezprostřední se naklonila ke mě, "Adélka."

Nečekala ani na pokyn ruky, přisunutí židle nebo dokonce slušné povstání sedícího muže.

Prostě si sedla a vlepila mi polibek na tvář.

"Karel, těší mě," usmál jsem se. Nemohla mne překvapit. Zakoukal jsem se do těch jejích modrých, velikých magnetů. Byla mlaďounká a já se cítil čím dál víc starší. Naklonila se a připálila lehkou Lucky Strike o svíčku na stole.

"Slavím tady narozeniny a chci se bavit," zase se kouzelně, malinko nepřítomně usmála, až mne to docela odzbrojovalo.

"Já neslavím nic, ale taky se chci bavit, teda původně jsem si přišel zatancovat, ale připadám místním dámám jako sexuální deviant, tak sedím a upíjím."

Zavrtěla hlavou, "Nééé, nevypadáš, jako deviant, jsi roztomilej, fakt roztomilej."

Teď jsem se rozesmál zase já...

"Tak půjdeme tancovat?"

"Jasněéééé, jdeme!" rozkázala, jako by to byl její nápad a táhla mne na parket. Docela zábava v té dobré společnosti. Řezavá světla tancovala po celém osazenstvu malého baru. Podivný pelmel zvláštních osobností. Lascivní blondýna nabízela své vnady evidentně opuštěnému černouškovi, parta opálených hochů s partnerkami spřádají plány na sbalení mladých němců sedících u pátého půllitru piva a konečně stůl plný lidiček šlapajících pátou dekádu se bavil na hity let osmdesátých.

Sakra, jak rychle se to všechno mění! Moje Adélka vyváděla neskutečné kreace před zrcadlem a já se s chutí přidal. Cítil jsem, jak se její útlý pás jemně vlní, cítil jsem, jak se mladé svaly napínají a uvolňují. Bylo to to, co jsem si přál. Tanec a víření. Objala mne v pomalejším rytmu a stejně rychle se odmrštila jakmile nám začal bubnový vír bušit v bubíncích. Cítil jsem, jak mi proud studeného potu stéká po zádech. Inu, střední věk nese své.

Chytila mne za ruku ke svému stolu.

"To je Karel a je roztomilej," adolescent s kroužky v uších a v nose, se svou kamarádkou ozdobenou stejně, se tvářil velmi nedůvěřivě.

"Přátelé, nejsem žádný deviant, jen jsem se vyrazil se pobavit, víte," debilnější větu jsem opravdu nemohl zahlásit.

Okroužkovaný exotický týpek se zatvářil, jako kdybych ho pozoroval při močení, a jeho partnerka zase chápavě, ovšem v podtextu to bylo, jako kdyby říkala, že jsem starej kocour co si vyrazil za mladým masem. Ano, cítil jsem se velmi příjemně, ostatně obě kroužkovaná stvoření odplula sálem na taneční parket.

"Oni mě hlídají," prohlásila významně Adélka, "teda néé, že bych to potřebovala, ale je to lepší." Chytila mě za ruku, jemně, ale pevně. Mlčel jsem a vracel stisk. Další lehký dým z Lucky Strike se jemně mísil s težkých dýmem z mých Sparet. Schovaní v obláčcích dýmu v nočním baru jsme ztracení a daleko od lidí. V jejích modrých reflektorcích by se ztratil každý chlap. Pohladil jsem jí po tváři. Palec jemně klouzal od očních víček přes tváře až ke rtům. Líbilo se mi to a jí samozřejmě také. Usmála se, ale i když to je pro nás oba dva hodně erotická chvilka, ani jeden se neodvážil myslet na nic intimního.

Najednou se jak pružina zvedla a začala se štrachat v kabelce, "Měla jsem tady patnáct set korun  a všechno je pryč..."

"Rád tě pozvu..." viděl jsem problém a řešil jsem ho.

"Ne, to nemůžu ..."

"Ale můžu to já..."

"Nééé, vážně, ty bys po mě potom chtěl sex..."

Koukal jsem na ní překvapeně, ani mne nenapadla podobná souvislost, i když je faktem, že podobné myšlenky se v hlavě plazí každému mužskému. Mě ovšem nijak plánovitě, spíš jako snová linka, jen záchvěv.

"Ne, ne, ne, to jestli tě pozvu nijak nesouvisí se sexem. Prostě tě mám chuť pozvat a jsem dospělý, takže ne, to, že tě pozvu na drink, nebude mít žádný sexuální podtext," malinko jsem kecal, ale kdo by nelhal.

"Fakt po mě nebudeš chtít sex ?", tvářila se nedůvěřivě, "každej, koho jsem potkala a pozval mě na drink, tak po mě chtěl sex!"

"Já prostě ne, nechme večer plynout a nechme všemu volný průběh, Adélko," zvedl jsem prst a chytil ji za ruku a odvedl si ji k baru.

Jablkový džus s vodkou, nerozuměl jsem té kombinaci, ale objednal jsem ho. Adélka začala prosit o svůj song přehrávače desek, do dýdžeje měl dost daleko. Za jejími zády jsem mu naznačil, že drink čeká u  barmana, a on pustil její přání. Adélka se otočila jako v extázi. Nádherné tělo se svíjí v absolutním šílentví rytmu. Líbí se mi, bože jak moc. S vnitřním prožitkem hříchu jsem si odextázoval celý hudební kousek. Pomalý song přišel vhod, Adélka mne obklíčila celého, tak, že jsem ani já neměl kousek prostoru.

Zavřené oči a momenty probíhající v hlavě, které evokují použitá ženská těla a jemné erotické scény... najednou se ode mne odlepila a postavila se doprostřed parketu. Nádherným Kleopařiným gestem zastavila hudbu, založila si ruce v bok a ztichlým sálem se nesl její velmi jednoznačný hlas:

"Pánové, dámy, tak tenhle roztomilej chlap mi před pár minutama řekl, že se mnou nechce mít sex," minuta absolutního klidu, blondýna od vedlejšího stolu přestala "obírat" ztraceného černocha, cikáni se svými spolupracovnicemi přemýsleli, co pro ně nová situace znamená, a zájezd důchodců se zájmem zvedl hlavu od mačkání zvlhlých dlaní pod stolem. Špendlík by bylo možné slyšet padnout a ten můj středněvěký pot klidně stékal po zádech dál.

"Blbec," zahlásila snědá konkubína  u stolu plného nočních pracovních povinností, "je to vůůůůůůl."

"Jasně, na co si tady hraješ, frajere," vyskočil cikán, do té chvíle klidně sedící u stolu, "naše holky ti nevoní." Strčil do mě, až jsem se opřel o zrcadla.

Černoch přiběhl na pomoc a tlačil se na romského aktivistu a blondýna se také postavila na moji obranu: "Třeba se mu nelíbíš..."

Důchodci, již značně ov9nění, začali okřikovat své romské sousedy, a když padla věta: "Vraťte se do Rumunska!", tak to nevydržel patrně šéf romské party a jedním rázem převrátil důchodcovský stůl i s pitím. Jeden z důchodců ovšem zachytil prázdnou láhev od vína v letu a počastoval romského hromotluka úderem do temene hlavy. To ovšem velmi rozohnilo dámské osazenstvo rómského stolu a vylmi zkušenými tahy svlékly svrchní halenky starším dámám.

Černoch mezitím uložil rómského křiklouna na zem.

Adélka se koketně otočila : "Vidíš, co děláš!" Usmála se, překročila všechny ležící, sbalila kamarády a odcházejíc jen tiše prohodila: "Jsi blbec."

Autor publikuje ve svém blogu Kostějův svět a neprovádí korektury, jelikož je liný jako veš