|
| |
 |
V hypnóze k Bohu
Autor: romann (Občasný) - publikováno 30.10.2000 (08:52:27), v časopise 30.10.2000
|
|  |
Nové pojetí hypnózy
Přestože knih o hypnóze je mnoho, běžné vědomosti o ní jsou plné předsudků. Zjednodušené i zcela chybné představy jsou bohužel běžné. Podobně je tomu však i u magie a duchovnosti. O hypnóze se začalo vážněji hovořit teprve před 200 lety i když je stará jako lidstvo samo. Nejprve byla odmítána jako podvod a šarlatánství. Její průkopníci Mesmer a Charcot byli dobří hypnotizéři, ale velmi se mýlili ve vysvětlení její podstaty. Jejich následovníci vytvořili množství teorii, které také popisují jen část její skutečnosti. Smutným dokladem malé vyspělosti je skutečnost, že ani po dvou stech letech vědeckého výzkumu má většina laiků i lékařů o ní velmi nedokonalé představy. Odborníci vědí, že nejsou schopni podat úplnou teorii hypnózy, dokonce ani nevyužívají všechny její možnosti. Nadále odmítají její magické a mystické působení, ale výsledky svědčí pro jejich omyl. Skutečně neznáme sami sebe.
Činnost v mozku můžeme sledovat pomocí EEG. Rozlišujeme sice několik frekvencí vln, z kterých však není možné přesně zjistit, co všechno se v člověku děje. Hloubku hypnózy je možné zjistit i měřením odporu kůže, ale ani to nám neříká nic bližšího.
Běžné teorie nejsou schopny rozlišit, která část nevědomí (vlastního či kolektivního) se objeví ve vědomí a co udělá. Může to být dobrá, božská, ale i zlá, démonická nebo zvířecí. Transpersonální podstatu je možné prokázat na příkladě telepatického napojení na jiné lidi i entity, jako jsou agregory, duchové, bohové, božstva i Bůh.
K pochopení hypnózy, bychom museli poznat hierarchickou strukturu psychiky člověka, jak vědomou tak nevědomou část a jejich vazby k vnějšku. Každá osobnost je totiž mikrokosmem, obsahuje obrovské množství částí, většinou zcela odlišných od běžného, nám známého vědomí.
Nabízí se možnost vytvořit unitární teorii, kdy přestaneme odlišovat mezi hypnózou a „běžnými„ bdělými stavy. Nejjednodušší definicí hypnózy je změněný stav vědomí. Kde je ovšem hraniční čára? Jak změněný a jakým směrem? Proto je lépe hovořit o nekonečně složitých procesech psychiky. Rozlišovat pouze různé procesy, stavy a programy částí osobnosti, které jsou sugescemi aktivovány a vnímány vědomím a vzájemně se ovlivňují. Výsledkem je nekonečná možnost prožívání. Psychické procesy mají vazbu i na fyzický svět, odtud různé spiritistické a magické efekty i „zázračná" uzdravení.
Toto vysvětlení hypnózy je velmi volné. Znemožňuje ale škodlivé omezení zorného pohledu. Odhaluje nekonečnost lidské psychiky a umožňuje využít její obrovský potenciál tvorby. Vše záleží na tom, co chceme vnímat a prožít. Zaměřením vědomí na vyšší část psychiky člověk po čase přejde i do vyššího "vnějšího„ světa, protože vnějšek je odraz vnitřku.
V hypnóze k bohu
Milan je duchovně vyspělý a má výrazně nadprůměrnou inteligencí. Odmítá jakoukoliv formu násilí a je vegetariánem. Protestoval proti obsazení Tibetu. Cvičil zen a snil, že jednou zažije satori, ale zajímal se i o jiné duchovní proudy. Chtěl vyzkoušet hypnózu jako prostředek k cestě k bohu. Díky vysoké hypnabilitě a duchovní hudbě byl brzy hluboko ve změněném stavu vědomí. Dal jsem mu sugesci, aby zavolal Boha a požádal Ho o vstup do Něj. Jeho výraz se začal měnit. Byl plný vznešenosti a harmonie.
Jaké to tam je, zeptal jsem se ho po chvíli. Vyrušilo ho to. Chvíli marně hledal slova a pak řekl udiveným hlasem, že Tam není čas. Pak se zase věnoval vnímání své nové zkušenosti. Překvapilo mě to, jen málo lidí se může přesunout asi polovinou vědomí do božského světa tak snadno.
Chtěl bys v tomto stavu být často? Kýval hlavou, že ano. Co bys musel udělat? „Očistit se.“ Opakoval, co mu bůh napověděl. Jestli chceš, tak o to požádej. Požádal a jeho hrdý vznešený výraz se začal měnit, prožíval bolest a tíhu toho, co vnímal. Postupně se sesouval na židli. Začal vyprávět o svých minulých životech. Byly hrozné, temná magie, zlo a agresivita. V jedné inkarnaci za ním chodili lidé aby za peníze zaklel jejich nepoátele. V jiné jako žena prala prádlo v zamrzlé řece, pak se pohádala s rodinou a pobila je pohrabáčem a byla za to otcem zabita, v dalším za to umírala na černou nemoc. Prožil i život v nepříjemném nižším astrálním svitě, kde vládl chlad. Milan poznal, jak obrovskou má karmickou zátěž, protože jako hlavní obětní kněz olmécké kultury rituálně zabil mnoho set zajatců. Krev tekla po pyramidě, když jim zaživa vyjímal srdce. Bylo pro něj o to hrůznější, že vše prožíval jako věčné. Pak ležel na zemi a v křečích se rozplakal. Naříkal, že si uvědomuje, kolik temného je v něm a jak se toho nechce vzdát.
Po hypnóze nebyl několik hodin schopen stát na nohou, u srdce cítil kruté bolesti a při každé vzpomínce na ni se rozechvěl. Až po několika dnech se jeho psychika zklidnila. Zčásti se vyrovnal s tím, co v sobě našel, zčásti na ni chtěl zapomenout. Ví, že se musí definitivně rozhodnout, co chce udělat. Je otázkou jak to dopadne, zda bude mít zájem pokračovat v psychoterapii, nebo vše uzavře do třinácté komnaty. V podobných případech se lidé spíše rozhodnou pro to druhé, ačkoliv tato zpověď vedená nadvědomím kombinovaná s ponorem do božského je velmi účinnou psychoterapií.
Milan mi o svém prožitku později řekl: „Pocit božské dokonalosti je úžasný, ale špatně se popisuje. Prostě tam nebyl čas. Jsi Tam a jen Tam jsi. Nepopsatelné. Hrdost a vznešenost jsou hodně slabá slova, je to úžasné, velkolepé. Ani statické ani dynamické a současně oboje. Člověk tam úplně zapomene, co vlastně byl. To očištění nebyl příjemný pocit.“
Další ponory do božského spojené s bolestivou psychoterapií na dni duše již provádil sám pomocí autosugesce. Stal se uzavřený a zamlklý, myšlenkami se stále dotýkal bolavého vědomí hrozných hříchů, jež spáchal. Chtěl by se očistit, aby mohl prožívat onen krásný božský stav. Tak silné zatížení magií je však příliš nebezpečné. Pokud by se jeho schopnosti uvolnily, byl by velmi nebezpečný sobě i jiným. Až po několika životech by bylo bezpečné pracovat s mystikou.
Když božské síly viděly jeho velký zájem, naznačily mi, že bych mohl požádat dvanáctou dimenzi – Koordinátora Stvoření o zásah. Rozdělením jeho psychiky na sektory by bylo možné pokračovat. Příliš temné by se zablokovly a pracovalo by se jen s těmi světlejšími. Rozhodl se pro tuto radikální psychoterapii, jež bude dlouhodobá a bolestivá. Povede ho INRI, předstupeň Krista, jež je specializován na tuto práci.
Již rok a půl ve dne i v noci trvají tyto terapie. Nejprve prožitek božského, pak znovuprožívání temné minulosti. Psychická traumata se projevila i ve fyzických bolestech v různých částech těla. Někdy upadá do ztráty naděje, že to vůbec kdy skončí a potřebuje podporu ostatních. Již daleko méně má svody ovládat druhé pro svůj prospěch..
|
|
|
