Na hlavě rolničky, v barevných cárech
s botama do špičky, nehraje v párech.
Šašek ti život tvůj koření smíchem,
zastav se, chvíli stůj, to není hříchem.

Bláznivé pohyby a šílené řeči,
předvádí bez chyby, válíš se v křeči.
Králi můj všemocný zasměj se na chvíli,
jsem šašek bezmocný, bez svalů, bez síly.

Otázkou zůstává zda je šašek šťastný,
když po ránu vstává a smích jeho hlasný
se rozléhá hradem a někdy i v podhradí,
když umírá hladem to od smíchu odradí.

Uvnitř si nosí smutek svůj ukrytý,
smíchem nás prosí a pohled svůj zarytý,
hluboko do očí, dál do tvé duše,
náhle se otočí, pronese suše.

„Králi můj ustroj se, přijeli hosti,
najez se, napoj se, chrastí ti kosti“.
„Šašku ty jazyk máš poněkud drzý,
s katem tě seznámím velice brzy“.

Sekera ostrá a meč jako břitva,
zbude jen kostra, už známá je pitva.
„Poslední přání však k dobru ti věnuji“,
„pro tvojí paní ať fanfáry zadují“.

Už v zemi leží pod pokrývkou hlíny,
na jeho místo teď běží klaun jiný.

Na hlavě rolničky v barevných cárech...