Při slunce zatmění, na rodné hroudě

vnikal mi paprsek lehounce do čela

u domku prasátek zavyl pes v boudě

ve chlívku hladově kozička mečela.

Nakrm ju Františku, ty líný luňáku

nelež furt, zapracuj, pomož mi trochu

enom sa válíš, nehneš sa z baráku

ty špatně dopadneš, můj milý hochu.

Zvedám se s námahou nesobě vlastní

lopata láme se pod váhou svalovce

mamička proklela můj svazek básní

vysílen padl jsem na měkké pohovce

och, přichází klidová stáze zas

zatmění zažehlé úderem do týla

 nepohladím už  kyprý svůj vlas

toť konec Františka Lopaty motýla.