Sice asi trošku s křížkem po funuse, ale přece se ptám. Bři (rozuměj bratři) v (digitálním) triku, Larry (1965) a Andy (1967) Wachowští (dovolte mi to počeštění jejich příjmení, které ostatně samo naznačuje slovanský původ jejich rodu, ještě podpořený faktem, že se oba narodili v Chicagu, výspě slovanských přistěhovalců ve Státech) si to sami napsali a když už byli u toho, sami si to taky zr(ežír/ýž)ovali (rozuměj zrežírovali AND zrýžovali - ještě nezaručeno). A že toho mají za sebou, aby si troufli takovouhle věc, že ano...?

Velmi slibný akční rozjezd nám dá ochutnat trošku toho sladkého, co přijde i trošku toho ještě sladšího, co se teprve vysvětlí. Asi to zatlačím dál, než to samotní bři W. mysleli, když si udělám tu radost, že si dovolím vyložit hned první třešničky na dortu, které se objevily už v této úvodní sekvenci, ale pomoci si prostě nemohu. Trinity (ó, srdíčko mé plesá nad symboličností toho jména - to be continued and explained...), ta odjinud, je vystopována podle telefonního hovoru, který vede s tím druhým odjinud, s Morpheem (myslím, že rozumím), o tom třetím odsud, o Neovi (hurá, 'dyť je to jasný jako kop s otočkou), pardon, o panu Andersonovi, hned pod úvodními titulky. A my, divící se diváci, jsem vtaženi do děje právě skrze jednu číslici z onoho telefonního čísla, dobíhajícího na monitoru telefonního traceru. A teď to přijde: ta číslice je nula. Nula, která se nachází i v obou číslech pokojů, v nichž se nám na začátku filmu naši mladí objevují. Trinity je v pokoji číslo 303 a Neo v pokoji 101. Nula v obou číslech by se dala vidět jako ta mejtriks (rozuměj májové triky - na oblouznění všech mladých :-)), no, jako ta umělá realita. Pak se symboličnost obou čísel naplňuje: Trinitino jméno je vlastně vyjádřením situace filmu (tedy ale až po atentátu zrádce Cyphera), stojí zde tři proti třem, totiž Morpheus, Trinity a Neo proti Agentovi Smithovi, Agentovi Brownovi a Agentovi Jonesovi, přičemž prostředím souboje je jim ta nula, ty májové triky. On nám to ostatně podsouvá již sám hlavní poster k filmu, hm, že ano. Neovo, pardon porát, páně Andersonovo číslo je pak zase vyjádřením děje části první, totiž že je sám proti sobě. No jo, už slyším všechny ty, co mi pošlou mejla, že už to tak (ve Státech) chodí, že se tam číslují dveře trojmístně, přičemž první číslice je vždy číslo patra a že si ty blufy o nule a protivínství můžu strčit někam. Ale ten zbytek mi nevymluvíte!

Tak a teď ta jména:

• Morpheus, ten nedostižný, nepolapitelný, se tak jmenuje, protože, jak mnoho z nás jistě ví, morphing je tvarování, takže když se někdo tak jmenuje, tak asi to xakru bude umět i sám se sebou, ne? Uniká svému nepříteli neustálou změnou tvaru (rozuměj identity atp.). Krom toho je to taky jména řeckého boha snů, který se lidem objevuje ve snech v lidské podobě. Že by to byl tedy snílek?

• Trinity je, jak už bylo ostatně naznačeno, doslova trojice. Tady se asi nevyhneme těm biblickým vykladačům, i když bych se tam tak nehrnul. Až tak svatí zase nejsou. A proč by měla zrovna ona sloužit svým jménem k zastřešení všech ostatních?

• A do třetice všeho dobrého i toho druhého je tu náš Vyvolený (rozuměj: anglicky The One), náš Neo. Už to vidíte? No přece přesmyčka písmen, ten jediný, ta naše hvězda, ta jednička je to. Sice se tu znova podsouvá bible, ale že by to byl Noe, to teda taky nevím. Když už, tak ten Spasitel.

• Poslední jméno, které se zdá být biblické, je Cypher, ten zrádce, budoucí pan Reagan, který chce být "třeba herec (!!!)". Jeho jméno je ale biblicky dešifrovatelné až teprva po jeho zločinu, je to totiž padlý anděl (Lu)cipher, což zpětně staví Morphea do role Boha a ty ostatní do role andělů poslů.

• K bibli také ukazuje jméno bájného města, kam se snad naši hrdinové dostanou někdy v budoucnu, podzemní město Sión, jehož jméno je shodné se jménem hory nad Jeruzalémem a které dalo vzniknout názvu hnutí za znovuustavení židovského státu, hnutí sionismu. To vše by pak sedělo na dějinný obraz Židů jako Bohem vyvoleného a zároveň zkoušeného národa.

Odkazy ve filmu:

Ale zpět k těm odkazům na začátku. Pan Anderson se podle mne jmenuje tak, jak se jmenuje, neboť jde o vědomou poklonu směrem k našim starým známým agentům z Akt X. A proč nepolechtat to dráždivě nejisté rozhraní mezi realitou a fikcí (zde: májovými triky) tím, že dáme hlavní postavě občanské jméno představitelky naší oblíbené Scullyové. Na Akta X také odkazuje formulace odpovědi na onu Otázku, kterou Neovi poskytne Trinity, řekne něco jako "The answer is out there.", což je jen obměna trademarkového sloganu Akt X "The truth is out there."

Další, velmi výmluvný a později hned dvakrát zdůrazněný, odkaz je na klasiku všech klasik, byť trošku pro ty menší, ale kdo nebyl malý, hm, že? Napsal ji Lewis Caroll a v jejím titulu stojí v češtině sousloví Říše divů, anglicky pak Wonderland. Právě slovo wonder myslím stojí v základech (sci-)fi literatury, protože označuje stav mysli čtenáře, jemuž jsou vyjevovány nové souvislosti a "fakta", ba co víc, nové světy. O to větší je pak tento jejich údiv, je-li toto zjištění tak dalekosáhlé, jak nám to například bři W. předestírají. A tak pobídka "Follow the white rabbit" je jistě nápadem nejen zápletkutvorným, ale jistě nabalujícím hromadu dalších, v dětství kořenících, zážitků čirého údivu.

V tom, co napíši teď, budu asi sám, ale mám za to, že už tady pro mne začalo to kouzlo nechtěného, pro něž se mi tento film zastavil někde napůl cesty. Přišlo pro mne s připomínkou slavného a často opakovaného vtípku z britské komediální sci-fi série, začínající knihou Stopařův průvodce po galaxii, kterou mimochodem docela zdařile zfilmovala BBC (i když jen ve studiu) a myslím, že ji uvedla i ČT. Byla to ona Otázka, The Question. Ta v knize zní nějak takto: "Jaký je smysl života?" a odpověď, které se našemu absurdnímu hrdinovi dostane od nějaké nesmírné vesmírné autority, zní: "42." Otázka, která vytáhla našeho hackera Andersona ven ze jeho hackerské ulity, stojí v titulu tohoto článku. Pro mne však znamenala vzpomínku na tento absurdní a ironií sršící nápad z této, doufám, kultovní série a onen čertík Bertík ve mě už čekal, až bude moci vypuknout ven. A bohužel to netrvalo dlouho a v sále plném studentů techniky (rozuměj potenciálních scifistů) jsem nebyl sám.

Posledním velkým a dostatečně čitelným odkazem byl odkaz na Vetřelce a s ním spojené (nápadité) tahání za nos na téma “co je teda skutečnost a co sen?” pomocí probuzení z noční můry a jejího následného popření.

Ještě něco k ději:

Takže malá domů ve formě vzdání holdu hlavním modlám současné audiovizuální sci-fi se povedla a vzhůru do děje! A ani tam se nestačíme divit (v tom scifistickém smyslu slova). Skvělé nápady s celou historií ovládnutí Země roboty, báječné setkávání Morphea s Neem v prostředí cvičných programů, uvěřitelné motivace a nápadité dialogy. Tedy, bohužel, až na ty soubojové. Nic proti soubojům samotným, ale ty pózy, ty pózy, které Keanu Reeves zaujímá, ty bolí. Kdyby jej aspoň oblékli do něčeho plandavějšího. Lze si jej prostě představit spíš za monitorem počítače než v aréně, kostěje jednoho nesmrtelného. Ano, je to tak. Keanu Reeves se nehodí na tyto role, prostě mu to neuvěříme. Člověk sice dost dlouho mhouří oči nad některými akčními scénami, ale přece jen jsou to speciální agenti, že, takže se těm kulkám prostě vyhnou. Ale to by bylo, aby nebylo všeho moc, čeho je příliš. Ta kanonáda, připomínající zlaté doby Predátora a mícení pralesa za účelem stavby dálnice, pardon, zneškodnění vesmírňana, je už přes míru únosnosti našeho zdravého vědomí a svědomí. A tady také končí výčet slabin tohoto filmu a začíná výčet těch pozitiv, uf.

Tak například: soupis tzv. memorable quotes neboli pamětihodné hlášky na frekventované internet movie database (hodnotilo jej tady přes 20 000 diváků) čítá celých 6 (slovy šest) "pagedownů"! Dialogy jsou tady skutečně propracované. jeden za všechny: Trinity, než prožene agentovi Smithovi hlavou kulku, mu suše oznámí: “Dodge this!” poté, co se dostane do situace, kdy má nad Neem navíc a hlavně po ukázce jak se umí vyhýbat kulkám. Nebo nápady typu únik z matrixu skrze telefonní linku. Popřípadě nápad s pěstováním lidí jako zdroj energie pro fungování strojů. Triky (ne ty májové) jsou taky obstojné: momenty zpomalení, ustrnutí ve vzduchu, celé sekvence s robotickými chobotnicemi, tréninkové programy... Choreografie soubojů připomíná výchovu počítačovými combat simulátory Street Fighter a Mortal Kombat. I kameramansky je se tu na co dívat. V paměti mi stále vězí nábojnice, padající z vrtulníku nebo záběry shora na podlahy s různými vzory.

A něco pro fandom na závěr: oba bři jsou ti na plošině za oknem kanceláře šéfa, když pan Anderson dostává sprduňk. A já jsem si říkal, proč to tam je! Takže bráchové, jen houšť a hloub!!! Už se těším na váš další kousek.

A tady je odkaz na tu stránku na imdb s těma memorable quotes.

A tady máte oficiální stránku filmu (dovolili jsme si převzít pozadí)