Když kamarád, který mě přijel po dlouhé době navštívit do mého pražského bytu, vytáhl z kufru roli toaletního papíru, zprvu jsem to chápala jako trochu nešikovný pokus o příspěvek do domácnosti - jako když jdete na návštěvu nebo na večírek a přinesete nějaké pochutiny a pití, abyste nebyli za "vyžírku".

Vzápětí jsem však byla vyvedena z omylu. To si přivezl pro sebe, protože český toaletní papír je hrozně nekvalitní a britský konečník by v dobách svého zaslouženého volna nekonečně strádal.

Mlčky jsem bleděmodrou roli odnesla na záchod, v duchu se omluvila našemu ve všech směrech vyhovujícímu českému produktu a při té příležitosti si vzpomněla na něco, co by milý Brit asi opravdu nepřekousl: Malé úhledné balíčky tvaru kvádru obsahující umně do sebe zaklesnuté dvoustránky hladkého tvrdého papíru, jenž jen s velkou dávkou představivosti, tolerance a umu mohl být zván toaletní.

Nikdy jsem docela nepochopila, jak ho někdo mohl přimět k splnění jeho řiť očišťující funkce. Patřil k tomu druhu výrobků, o nich lze s čistým svědomím říci, že jsou úplně nahovno. A přitom zjevně k práci s tímto druhem exkrementu nebyl původně navržen.

Nicméně vývoj i v Čechách pokročil a současné produkty splňují svou funkci mnohem lépe. Nedosahují sice ještě vysokého britského standardu, ale jsme na dobré cestě a já věřím, že vstup do Evropské unie nás posune o další krůček k extra silnému sametovému blahu.