Jedu ve vlaku
do nikam
ve směšném převleku
sobě unikám
v rychlosti
umlkám
sladkosti
polykám
taky si zoufám
ze zvyku
někdy si troufám
v riziku
otevřít okýnko
maličko
zavolám maminko
matičko
jedu dál
do mlhy
někdo se smál
a čísi ostruhy
mi rozsekly ret
hledám dveře
vrátím se hned
dřív než svět umře
napsáno na dveřích
mé jméno - u něj kříž
vzpomenu na svůj hřích
a nezbytnou mříž
vlak stojí
jen venku všechno běží
lidi se rojí
a všechno je tam svěží
všechny mé kamarádky
se dobře vdaly
smějí se nad pozlátky
- vždycky se smály
rodičům ve tváři
se zračí zklamání
nepůjdeš k oltáři
nemáš nadání
někdo mě pohladil
čísi ruce
snad mě tím omladil
na vánoce
a pak už nic
vzpomínko!
chtělas víc
miminko!