|
| |
 |
Napovídání
Autor: mafesi (Občasný) - publikováno 6.11.2000 (14:52:07), v časopise 8.11.2000
|
|  |
Občas i mě "přepadnou" myšlenky na starou dobrou školu.S jejími učiteli,spolužáky a různými příhodami.Jako tentokrát.
Byli jsme po několika letech první devátáci.Ještě žádné učebnice,žádné pevné osnovy,vše se teprve pomalinku rozjíždělo.Prostě takové roční prázdniny,což tehdy pro nás,pravé týnejdžry,bylo něco nepředstavitelného.Jednou jsme měli opět hodinu fyziky,ze které jsem mívala jedničku,takže učení bylo v pohodě.Za to chování!Náš tehdejší učitel pro naše nevinné pubertální kousky měl pramálo pochopení.Každá žvýkačka končila v koši,kluci často hladili svoje líce či uši a holky postávaly v koutě.Nu což,každý má svoje metody.A nastalo tedy opět zkoušení.Měla jsem i s ostatními "pohotovost"..první řada byla šeptanda v divadle..Ovšem tehdy mi to nějak nevyšlo.Na začátku jsem byla přistižena:"Okamžitě vyhod žvýkačku,přestan napovídat a běž za dveře!",řekl učitel.Protože to nebylo poprvé,věděla jsem,že mě zavolá za chvíli zpět.Omyl,uběhla již nějaká ta minuta a žádné uvítání se nekonalo.Začala jsem být netrpělivá.Ze by na mě zapomněl?Tak jsem si řekla,že se na truc půjdu někam projít.Nechtělo se mi tam stát až do konce.Nižší třidy měly právě obědovou přestávku.U jídelny jsem potkala svou kamarádku a zapovídala se s ní.Neuvědomila jsem si,že moji spolužáci jsou již 10 minut v šatně.
Polilo mě horko.Cítila jsem nepříjemné svírání za hrudní kostí.Rychle nazpět.Třeba na mě opravdu zapomněl.Jak jsem ho málo znala!Slapu tedy schod za schodem.První patro,druhé patro.Ještě jedno,jsem ve třídě a mizím.Trochu jsem se zadýchala.Průser!Pan učitel stojí nahoře na schodech,ruce dané v bok a vrhá na mě pohled,jakoby byl sám Copperfield.Nohy mě přestaly poslouchat.Nechtějí dál.Překonávám v sobě strach a počítám do dvaceti.Ale už si to spustí:"To snad,Jano,nemyslíš vážně,kde jsi byla?"Jen se trochu projít"To už překračuje všechny meze.Kdybys nebyla holka,už ti jednu uvalím...kdo si myslíš,že jsi!A nestůj tam dole na schodech a pojd ke mně."Znovu jsem se dopustila chyby..zradil mne můj tehdejší zlozvyk,a to obracení očí v sloup.A to byla ta pověstná kapička."A už toho mám dost,nebudeš si ze mně dělat srandu!Do ředitelny!!A ihned!!",ukáže nekompromisně prstem pravé ruky směr následující cesty.Přišlo mi to hodně nespravedlivé.Na jedné straně se mi chtělo jít moc na malou a na druhé straně se mi chtělo moc smát.To snad nemyslí vážně..Tak tedy stojím v ředitelně.A poslouchám kázání dvou rozzlobených mužů.Vzepřu se jen jednou.Po necelé hodince dosáhnou svého-v očích se mi objeví slzičky.Fajn,zabralo to.Za chvíli na mě přestávají křičet.Ale učitel mě nakonec dostal.Protože poté ještě následuje trest.Sedím ve třídě a počítám příklady,příklady a zase příklady.Dávám je ke kontrole:"Ale Jano,tohle je špatně a tento příklad se počítá jinak.To si musíme vysvětlit.Budeš to přece na gymnáziu potřebovat,že ano?Tak ještě těchto deset příkladů a můžeš jít domů."Nakonec se z hodinového trestu vyklubaly dvě a půl hodiny "soukromé fyziky".Stálo mě to za to?Určitě ano,příště se pokusím zlepšit techniku napovídání.
|
|
|
