Jmenoval jsem se Franta Kočandrle. Byl jsem úderníkem v Kroměřížském kolchozu. A ne ledajakým! Plány jsem pravidelně plnil na 150%, a letos se mi dokonce povedlo zavést zlepšovák, speciální vysokovýkonostní ždímačku vemen. Sám předseda okresního výboru mi ji přijel pochválit. To bylo tenkrát slávy.

 

Teď už je všechno docela jinak, ty parchanti mě přejmenovali. Jsem Bé-52. Nechápu, proč se zrovna já, hrdý proletář, musím jmenovat jako kapitalistický bombardér, jehož piloti shazovali napalm na soudruhy Vietnamce a jejich pomocníky bahenní buvoly. Já, který hrdě vykonal svou svatou povinnost a podnikl cestu do poutního místa všech soudruhů-moskevského mauzolea, abych se poklonil strejdovi Leninovi. Já, který neváhal a za každého počasí vyrážel agitovat do okolních vesnic za krásnější budoucnost, větší vemena a menší počet účastníků při nedělních bohoslužbách.

 

Je mi celkem jasné, že s novým jménem, stejně jako se spoustou dalších věcí, už nepohnu. Nejhorší ale je, že nepohnu ani s tou pitomou kládou, co mě nerozeznatelně spojila s asfaltem naší nové silnice.

 

Ještě než jsem zapadl do rudého světla na konci tunelu, viděl jsem budoucnost. Svojí budoucnost. Byl bych se býval stal pyšným laureátem vyznamenání pro úderníka roku (sestrojil bych první víceúčelovou mechanickou dojičku se skladovacími vaky velikosti D a vynalezl samohybné teleskopické vidle využívající obnovitelných zdrojů energie), setkal bych se s Klémou, a dokonce bych mohl strávit několik chvil o samotě s jeho soudružkou manželkou! Proč jsem se jenom s chlapama domlouval, aby mě svezli na korbě. A proč jsem nezkontroloval západku, věděl jsem přeci, že v práci chlastají první ligu. Jsem blb. Sice komunista, ale přesto blb. Takhle všechno promarnit. Všechno!

 

Teď stojím v nějaké nekonečné frontě. Přede mnou S-85, za mnou X-55. Hemží se to tu Mirečky a korejských bratrů tady také není málo. Sem tam člověk zahlédne i bělocha, ale dá to dost práce. Co mě však děsí nejvíc, je gigantický rozcestník přímo nad mojí hlavou.

Hlása: NEBE-PO ESKALÁTORECH NAHORU; PEKLO-PO PRDELI DOLU...

 

Vždyť já jsem odkojený Marxem. Jsem komunista, neslyšíte: KOMUNISTA! Už od jeslí nám přeci tvrdili, že Bů...ůůůůůůáááááááááááááách (plesk) neexistuje!

 

pokr. příště