Právník (stroze): "Takže vy jste..."
Muž v balonovém plášti (podává mu ruku): "Kostohryz."
Právník (překvapeně): "Cože?"
Muž v balonovém plášti (vysvětluje): "Kostohryz Jindřich."
Právník (s úsměvem): "Aha, vy se jmenujete Kostohryz. (Zasměje se nahlas.) Promiňte, ale doteď jsem si myslel, že Kostohryz je žertovné jméno z televizní komedie. Že si ho někdo vymyslel. Třeba ten... no ten Dietl. Víte, třeba jako v "Šesti medvědech s Cibulkou", tam se uklízečka jmenuje Náglvóglhurdebaníková, a to taky ve skutečnosti neexistuje. Když jsem byl dítě, měl jsem ten film rád. Teď už ne, protože tam týrají zvířata, ale v dětství jsem to vnímal jinak."
Muž v balonovém plášti (rozladěně): "No jo, no. Taky si na ten film pamatuju. Jak tam nějaká opice skákala přes chodbu na takovejch drátech nebo co to bylo."
Právník (skočí mu do řeči): "To nebyla opice, to byl Lipský. Ten co skákal. Teda samozřejmě to byl kaskadér, že jo, herec by něco takovýho nezvlád."
Muž v balonovém plášti (ještě rozladěněji): "Kdyby to šlo, tak já bych možná přešel k věci. K tý mý věci, ne k opicím na chodbě."
Právník (rozpačitě): "Jistě, jistě. Posaďte se."
Muž v balonovém plášti (posadí se).
Právník (také se posadí, nahlédne do nějakých lejster): "Takže, jak jsem vyrozuměl z vašeho telefonátu... jde o spor se státem, že? Vy chcete žalovat stát... (zkoumavě prohlíží lejstro) Bohužel nevím proč, protože se mi do poznámek vylilo kafe. Tak kdybyste mohl krátce..."
Muž v balonovém plášti (nadechne se, vážně): "No, ono jde o tohle. Já jsem si zjistil, že když někdo něco najde a odevzdá to, má nárok na nálezný. Je to tak?"
Právník (posune si na nose brýle): "Jistě. Podle paragrafu 135 odst. 2 Občanského zákoníku má nálezce právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří 10 % z ceny nálezu."
Muž v balonovém plášti (vítězoslavně): "Jsem si to myslel, že je na to i nějakej zákon. A o to jde. Stát mi odmítá přiznat nálezný. To je ten důvod, proč jsem za váma přišel."
Právník (zamyšleně): "Nálezné musíte požadovat po vlastníkovi nalezené věci, pane... pane Kostomlat."
Muž v balonovém plášti (opraví ho): "Kostohryz."
Právník (přikývne): "To taky. Nicméně... nenapadá mne mnoho případů, kdy by bylo lze uplatňovat nárok na nálezné vůči státu, leda kdybyste našel třeba... nějaké staré mince nebo jinou historickou památku. Našel jste?"
Muž v balonovém plášti (evidentně duchem nepřítomen): "Co?"
Právník (s povzdechem): "Našel jste nějakou historickou ceninu, pane Kostohryz?"
Muž v balonovém plášti (zavrtí hlavou): "Ne. Já jsem našel mrtvolu."
Právník (překvapeně): "Co... cože?"
Muž v balonovém plášti (vysvětluje): "No mrtvolu. Chlapa mrtvýho. Jsem byl venčit psa a von ležel v křoví. Prej čuchal nějakej toluen, říkali policajti, a asi to s tím čucháním krapátko přehnal."
Právník (nechápavě): "Obávám se, že tomu nerozumím."
Muž v balonovém plášti (taktéž nechápavě): "Co je na tom nepochopitelnýho? Heleďte, našel jsem mrtvolu. Mrtvola patří státu. Zvlášť když se vo ní nepřihlásí žádný příbuzný nebo tak něco. Což se nepřihlásili. No tak já mám jakožto poctivej nálezce nárok na nálezný. Jak jste říkal, na deset procent z ceny nálezu."
Právník (otírá si kapesníkem zpocené čelo): "Na deset procent z ceny mrtvoly? A jakou má podle vás taková mrtvola cenu?"
Muž v balonovém plášti (pokrčí rameny): "To kdybych věděl, tak nepotřebuju právníka. Vy jste na to studoval. Já jsem tady proto, abyste mi řek´, na co mám nárok, přece."
Právník (velmi rozpačitě): "Nás bohužel na fakultě neučili, jakou cenu má mrtvola. Zřejmě... zřejmě nepředpokládali, že by se kdokoli z nás dostal do situace, v níž by bylo dobré to vědět. A vy... máte alespoň nějakou představu, jakou by tak mohla mít... ta mrtvola cenu?"
Muž v balonovém plášti (opět pokrčí rameny): "Ne, to ne. Ale nějakou mít musí. Třeba pro pohřební ústav, že jo, pro ně je to přece kšeft. Když toho chlapa nechaj někde spálit, tak to stát musí zaplatit. Zadarmo to nikdo neudělá."
Právník (opět si otře čelo, velmi rozpačitě): "Víte, to je příliš složitý problém... teoreticky, tedy, teoreticky je váš nárok oprávněný, to jistě ano, ale v praxi si nedovedu představit, jak bych váš požadavek... kdybyste z té mrtvoly chtěl, dejme tomu, ruku nebo nohu... pane Bože, co to říkám... tedy, kdybyste... já bych... bych byl velice šťasten, opravdu velice, kdybyste požádal o pomoc jiného právníka."
Muž v balonovém plášti (vstává, rozladěně): "Jsem si to moh´ myslet. A to jste už sedmej. Poctivej člověk se práva nedomůže. Ale to je tím, že jsem jenom vobyčejnej tento. Kdybych měl prachy, že jo, a nějaký postavení, to byste se předháněli, kdo mě bude zastupovat. Takhle, takhle ani prd. A to na to prosím mám ze zákona nárok. Na to nálezný. Ale já to tak nenechám. Já to poženu vejš. Třeba až do Štrasburku!"
(odchází)
Právník (vyždímá propocený kapesník do popelníku, vstává; přistupuje k televiznímu přijímači s videorekordérem, zapíná oba přístroje. Na obrazovce vidíme po krátké chvilce zrnění titulky filmu ´Šest medvědů s Cibulkou´.)
|