Pescatore (Občasný) - 22.9.2003 > HáDé!> HáDé:
Asi jsem ten "svůj" pohled moc neupřesnil. Na svůj druh protestu má každý nárok. Ovšem pokud spojuji "poetiku" s "filozofií" a pokud pak beru báseň i po stránce "tvrzení", pak věty typu: vláda rácia / v mnohém tak děsivá / ale přinesla i hodně slov / moudrých básníků" - beru s otázkou: cože to vůbec je "vláda rácia", kdy a kde vládlo "rácio"? A rozhodně "rácio" (ani obrazně) žádného dobrého básníka neukulo, myslím.
Nebo v závěru: ale úhel jejich pohledu na život /se změnil /je cynický drsný často ateistický/JÁ i TY i MY/ vidí sebe i svět /posměšně /z nadhledu chladného rozumu/a to osvobozuje!
No, někdo to může tak cítit, že jo, ale tvrdit, že když zaujmu posměšný pohled cynika a budu se kolem sebe i do sebe posměšně dívat z nadhledu chladného rozumu - že je to nějaký koncept, který osvobozuje, to tedy neberu.
Cyniku či posměšnost vůbec nepovažuju za "silné zbraně" básníků a pokud vím, tak zmínění básníci se proslavili básněmi zcela závažného smyslu a nikoli svojí ironií atd.
Navíc by se o "ne-egocentričnosti" básníků daly vést velmi dlouhé spory. Diviš byl jistě velmi kvalitní básník, ale vedle toho i dosti zběsilý a zuřivý supersubjektivní básnický typ. A že bych měl z T.S.Eliota (např.ze Zpustlé země) pocit nějakého "osvobození", to také v těch spádových chmurách nemám.
Zkrátka: relativně to tak být může, ale jako tvrzení: "toto osvobozuje"tvé verše neberu. Beru je (byť nikde nepíšeš, že to TEBE osvobozuje) jako tvůj subjektivní pohled a ne jako obecnou pravdu. Můj názor je, že to, co osvobozuje dál než jen z chvilkového hlediska, není rozhodně skrze posměšný či ironický šleh básníka po společnosti a neštěstích světa, nebo do sebe samého. A pokud vím, tak Rimbaud svoji ironii velmi rychle zabalil a odjel "velmi vážně" obchodvat s puškama do Afriky :-))) Z revolty k obchodu, takové taky někdy bývají cesty básníků .
Takhle to vidím.
