Síla lásky, která přes hory přenáší,

je nicotná, když se nezkrví.

Zpěvy první

--

Ty jsi to byla, která jsi mě zabila,

ty jsi to byla, která mě živíš.

Ještě pořád jsi to ty, která se mi směješ,

ještě pořád mě uklidňuješ, aby sis mě rozčílila.

Ty jsi to byla, kdo spal v klidu duší,

ty jsi mi byla modlou a snem a smrtí,

--

Proto tě, má milá

„Proto tě, má milá ještě pronásleduju,

že jsi mě uhranula, že jsi mi utíkala,

a jen odpočinek tvůj mohl jsem kdy spatřit.

Proto tě, má milá ulicemi honím,

že nejsem stavebník a nedokáži je přestavět tak,

že tou úžinkou sotva bys jen prošla.“

„Proto tě, má smrti tak dlouze hledám,

že neumím se dívat, než na ni, jinam.

Proto bych tě nejradši o život nežádal,

abych jednou mohl konečně vidět všechny,

co je ničil stejný žal.“

--

Když já jen pomyslím

Když já jen pomyslím na temná nebe

a krev lidskou ztékající z nich,

v okamžení potkám ve snu tebe

a hned je po jakýchkoli mých hnusných idejích.

Hned přestanu snít a idylku blbou vidím.

Proč, když jsem s tebou, tolik se bojím?

Ty hrůzy z ničeho, ty mluví, jak tepny pukají.

„To bolí!“ řvu já. A ty jen přišlápneš mi ruku.

To bolí!

--

Paprsky od slunce

Tak krátkou hodinu, jaká teďka přijde,

ještě nikdo nikdy nezažil.

Ty jako herečka přistoupíš k oltáři

a necháš se směle oddat.

Já jako kacířovo dítě počkám odvážně

venku.

Že odvaha se ale nevyplácí poznám za chvi-

lenku.

Vedeni odvážně a rádi jdeme, hej! všichni

!DO PROPASTI!

„Loutka sem a loutka tam,

jsou všude, kam se podívám...“

„Zemřel jako statečný muž...“

„Správný muž má nůž!“

Svinstva, a skřeky, abych slyšel, s tebou

udělám. To nevíš, co dělá osamělý bůh?

Je li takto tvojí zradou sám a dlouho už

svět ho nudí, pošle svou jízdu, ať táhnou na

Harmagedon.

Zprzním tě láskou, abys už jednou provždy

věděla, kdo je pánem všechny víry!

Že slovo EVIL budí V TOBĚ HRŮZU,

říkej mi Bafomet.

Neboť já jsem pánem Navi.

--

Zpěvy druhé

--

Láska, smrt a bolení v plicích.

--

Je to všechno

Je to všechno, co jsem chtěl.

Je to všechno, co jsem kdy miloval.

Je to všechno, co jsem kdy ztratil.

A je mi to jedno, když jsem ztratil ještě tebe.

--

Tubera

Povznášivé gesto, které jsi mi dala,

ten hnusný pohlavek lítostného povýšení,

žen se netýkal, ale týká se jen tebe,

ani mě se netýkal. Teď ale stíhá to vás všechny.

Kdopak ví?

Chrchlal jsem, chrchlal, už dávno jsem s tím přestal,

ale teď se mi vzpomínky živě, stále častěji vrací.

Vrací se mi život, rád vás vysávám, ale je to kříž.

Sílu totiž ztrácíš, když spíš.

Kdopak ví?

A když už se zdá, že výš to ani nejde,

stane se něco, co se nikdy nevrátí,

z mysli totiž nikdy nesejde.

Někdo tě setne, do smrti klínů tě sklátí.

Kdopak ví?

Teprve tady, ano doma, kde síly touhy vzrůstají tak,

že i na Zemi lze pozorovat mých krátkých snů sopky.

A kdopak ví, na co myslím teď?

--

Rouhač

Ta sprostá vlísavost a nevinnost řeči,

překrásná dotěrnost, z níž smaží se mi oči.

Hovádka světová s blbými sny.

Jasně, že uspějí, ale kdo se vrátí?

Jen ten prozřetelem dříve popravený,

by jeho triumf byl jak se patří dlouhý a pomalý, nasta-

vovaný a prošlý.

Ten nakonec patou rozmaže vyhřezlou žlučí svou rány vás hovad.

--

Zpěvy třetí

--

Jazyky křečí

--

Ohni se!

Ohni se!

Nebo se ti snad nelíbí zrady poctivosti?!

Možná to máš ráda do prdelky. Možná, že se stydíš?

Tak už dělej, kurvo oplzlé ctnosti, tak co je to s tebou!?

Máš problém s mou rozkoší, bojíš se hanebností?

K hovnu ti to je! Víš!

Ehhhmh, jak nádherný zvuk, praskot tvých kostí.

Slz! a řvi! jak jen to ‘de!!!

--

Malátnost

Mrtvé pohyby pohovky jsou nesnesitelně tiché..

Kamínky se nehnou ani za boha!

Listí je nakloněno na jednu stranu...

Kaluže nemění tvar své hladiny ani svou hloupou mělkost.

Jen co je divné, je nebe a vzduch.

Je cítit tabákem a chutí boží kundičky,

a přestože je světlo, nebe temná a zakalená jsou.

H-heh! spletla jsi se! Už nikdy boží,

ale můj temně zakalený chám žlutí ti, jak cigareta, oči.

..tak mlaskáš..

--

A Bůh?

Marně se kloníš pod mými pocity,

opravdu zbytečně snažíš se pochopit.

Ten, který jediný chápe jsem já,

a ani já nemohu s tím nic dělat.

Jsem unášen hordami pomocníků,

stávám se tvou vinou,

tvým plakáním a nadávkami,

vězněm svých představ.

A vraždit budu až ty se mi ukloníš!

--

Hněv čtvrtý a pátý

--

Hni se!

--

Kočky

Stíny a rohy našich děvčat

jsou tak po málu viditelné,

a vždy tak silné,

že není hanbou, když

srdce tvé to spraží,

ale přec je nemyslitelné

prohánět se světem

bez víry v lásku, ve svět lepší.

Musí se doufat, když nic jiného není,

než samota podporující myšlení a nedostatek vzduchu.

--

Poslední

Poslední je rozloučení a nářky cestujícího,

neboť ten naříká, kdo jinam jít zas musí.

Šťastní si výpravčí, neboť tomu to sluší

a je si stále tam, kde má.

Náhoda snad ale tomu chtěla, že Anténa,

která kufry do vlaku cestujícímu ráda podávala,

slzela, kropě tak svou neláskou jeho prádlo.

Ej, škoda je, škoda pro ni,

že vechtrovna není jen trošku větší.

Nemusel by tlačit vlak plný Navijských-

vlastníků místenek.

Nemusel by se tak dřít,

když už jeho kufry, přestože

v každém byla jedna ponožka,

byly ze všech nejtěžší.

 -26. 10. 2002. A.D.-

----definitivní konec.