Nebo naopak

        kdosi zaklepal

               němými slovy

Plešatý vichr

           zpíval padající větví

    tou rukou vzdáleně vítal

oblá těla prázdné kapky myšlenek

Bylo to nejinak

         Bytí chrapotem času

      uzavíralo zavřené oči

cizáctví nás

      proudilo nijakými úsměvy

Bosé zpěvy vysněné Anny Marie

      v protipohybech děr

             prostoru

                 na plátně