Od Populonie na západním pobřeží
vyplul trojstěžník...
...bouře
...potápí se
Nádherné koberce mísy
v zlatě tepané truhlice
samet a kašmír...
vlny jemně roznášejí poklady
do rybích skrýší...
a lidé na hladině
bojují s běsněním
osvíceni žílami blesků
Však jeden, který se na chvíli
zachytil plovoucího ráhna
nikým neslyšen volá:
ó duše náhle stržená
k výčitkám živlů
tak blízko smrtí u života
rozumím...
Více než dva tisíce let
poodešlo
čísi lačné oči na zádi sledují
jak se v úlomcích vrací
zlomky pokladu k lidem zpět...
a kdosi na přídi
bez zájmu o to
naslouchá hlasu
který ještě nedozněl | 
