ejakulát schovala pod záhyb svého bříška

měla tmavě zelené tričko

a na jejích úzkostných ramínkách byla ta zelená ještě sytější než na jiných místech

ale přesto sytá dost aby žvanec který jsem při těsném tanci vypustil

nebyl vidět

a smála se

pochopil jsem lásku k tmavým barvám

že bezestopně vsakují tekutiny zvláště ty tělní

a bylo mi lehko neboť už jsem věděl co si zítra půjdu sehnat

abych neměl strach se potit

- kdybych dával dohromady

jednu stručnou větu o svém dosavadním životě

zněla by pravděpodobně takto:

strach ve kterém buduji své kroky jeden za druhým je přímo úměrný jejich počtu

ale nejsem si jistý

jestli to vypovídá něco o strachu z vlastního potu

ta dívka mi při tom závratném tanci ještě stačila popsat

svoje nervy

zdály se jí být

ne zmítajícími se proužky z jedné části těla do druhé

ale chuchvalci: kuličkami jak se po nalezení toho slova vyjádřila přesněji

kterými někdo z výšky tluče o zem co nejblíže důlku

který tam nikde není

(ačkoliv já bych o něm věděl a právě to mě rozpálilo)

protože není schopen pokleknout a postrkovat je špetkou

- to pozemní praskání je bolestivější

ale protože ji nenapadla příčina neohebnosti a nešpetkovosti toho "někoho"

řekl jsem že si ten "někdo" možná myslí že z výšky si každá kulička udělá důlek

v měkké zemi sama

a hned na to jsem ji prohmatával

- řekla že tohle zrovna není ta situace

ty že bývají jen když se cítí bezmocně a přitom má něco udělat

ať je to třeba jen srovnání rohu koberečku

když vidí jak to slonovi na něm pokřivilo chobot

a tak jsem si z jejího hlasu udělal pasivní kulisu pro hudbu a tanec

a poprvé v životě jsem si připadal vzrušený a uspokojený sám ze sebe

a rozparoval jsem všechny ty kroky co jsem kdy upoceně udělal

protože ona byla čisťounce vlahá

- pod mýma rukama se jí nedělaly dolíčky od nervových kuliček

ale od jemného deště jak by nad tanečním sálem někdo rozhrnul strop

pro POSTRČENÉ nebe