Sedím na lavičce

A vítr mi zakrývá oči

Šedivé nebe slibuje sněhobílý sníh

Vedle mně neklidně šustí listí

a v šustotu listí

se ztrácí

klapot tvých nohou

jak poslední ptáci

a já stále sedím na lavičce

tvoje kroky už jsou dávno pryč

začíná sněžit

a já stále ještě sedím na lavičce

pomalu zapadám sněhem

listí už je dávno pryč

tvoje kroky nejsou slyšet už po týdny

sníh pomalu začíná odtávat

listí se znovu přemístilo na stromy

a vyděšený křik ptáků se znova rozléhá nad parkem

Co naplat, půjdu taky domů.