Kálí byla rozhodnutá planetu zničit. Letěla mezihvězdím jako o život. "Vždyť jsem si odskočila jen na nějakých sto tisíc let, byla to jen chvilenka, jinak by to tam přece všechno shořelo, potřebovala jsem se provětrat!" Je naštvaná, její dětičky si na Olympu trochu pohrály a začali se rodit zrůdy. A tu nejhezčí zrůdu si vzaly mezi sebe, Hermouška. "Tu panenku má jako živou!" smály se šťastně, "šklebí se skoro jako ta pravá!"

   V Čechách zasedá sněm, situace je opravdu vážná. Moše si myslí, že nejlepší by bylo zastavit čas, to by pak nic nezmohla ani Kálí. Jenže to nejde, tohle umí jen ona. Co takhle čas alespoň pustit pozpátku, vždyť to je jen pár tisíc let, než ta sanice doletí. A ten její čas už bude navždy pryč. Ale jak na to? No začneme teď psát pozpátku. A číst taky?

   Skupina fanatických zachránců světa se ustavila rychle, jenže se ukázalo, že tou svojí zpáteční řečí prostě nemůžou mluvit, obrací se jim proudy v mozku a lebka se chce rozskočit. Mohli jenom číst a psát. Takže jim začali říkat Tiší. Jenže oni si to museli zase převrátit: Židi.

to be continued