Tak jako primitiv,

se chvěji touhou věřit,

že množstvím slov,

lze události měřit,

až na sebe mám zas

a zase znova zlost,

jako bych nikdy neslyšel

kdo vládne minulostí,

ovládá budoucnost.

Nač tedy zapomínat?

Na místo poučení?

Proč vlastně nevybrat

si jednu z mnoha cest?

A nezvolat,byť bez poznání

„Historia magistra vitae est“!