strašně řvu a křičím...

uvnitř, v hlavě

napadlo mě právě, proč slyším to jen já

ten zvuk mi drásá mozek,

jak krysa v malé kleci,

zabíji mne a nespěchá...

zoufalé, zraněné, hladové zvíře

má vzteklinu a já snad taky

nad oblohou se stáhly mraky...

něco chci psát a nevím ani proč,

ze vzpomínek zbyly jen osolené vraky

divně se světe toč....

matku a otce proklínám,

že život mi dali

a marně vzpomínám, co andělé se ptali,

když modlil jsem se k nim, a zavrhnul je pak...

kde je ten mladý a veselý člověk?

co hledal svobodu, co hledal štěstí,

teď jenom unaven zatíná pěsti

a chce už zavřít ten svůj krám...