Někdy jsi vzdálená jak svatý Jeruzalém,
jindy slýchávám Tvé kroky po dláždění znít,
když jinovatkou je oblečená má malá zem,
já pojednou mohu o zázracích s Tebou snít.

Jsou to bláhové i krásné sny,
takové se možná zdávají hledačům perel,
podivný klid mi přinášejí dny,
to si se mnou povídá starý, dobrý El.

Hlídá si mou cestu klikatou,
jeho staré oči dobrotivě svítí,
nezvedá mne s tváří upjatou,
když se můj kůň ze srázu zřítí.

Sleduje pouť mou za Perlou vysněnou,
a tiše se modlí abych došel svého cíle,
pak přijal s bezvýhradnou, křehkou pokorou,
poklad neznámý, co daruje mi ona chvíle.

Kráčím dál chráněn krásnou světicí,
které pro Krista byl mladý život odebrán,
za mne se modlí její ústa kdysi mlčící,
za mne, který Boha zrazoval a byl mu stokrát darován.

Tak končím a posílám Ti krásný sen
o písni, která chce Tvé srdce něhou naplnit,
i když jsi vzdálená jak svatý Jeruzalém,
i když slýchávám Tvé kroky po dláždění znít.