Nad krajem se stmívá,
vše utápí se v temnotě.
A jak už to tak bývá,
my hrabeme se v slepotě.

Jen pouliční světlo,
nám ukazuje cestu,
a vyzařuje teplo,
co zbavuje nás trestu.

Teď po cestách se plazí,
jak hodně rychlej had,
a lidé chodí nazí,
a táhnou se jak smrad.

A za nima jdou stíny
tiše a bez starosti,
ven hrabou se z té špíny,
však zbudou z nich jen kosti.