Krajino snů, prochazíš s nevinným dětským obličejem,

banálně polykám lež.

Úsměv, blýskavé oči a krůček za krůčkem,

postupuje pohádkovým snem.

Draci chrlící žár směsice barev, čarodějnice a jedovaté zmije,

všichni, všichni až na mě, šli spát.

Amatér se štětcem hraje si  s mými city a černá střídá modrou.

Modrá jako láska, modrá jako naděje a sázka z přístích dnů.

"Holčičko,": šeptá mi tichý vánek do ušních lalůčků plných naušnic,

bláznivá posedlost,

"už nemusíš se bát, už můžeš oči otevřít."

Víčka, chvějí se mi jako by jim byla zima a přemítají akty dětské hry.

Vzpomínky - slané a přesto nepláči.

Opouštím naivitu pohádkových snů,

minulost dětských dnů...

"Stýská se mi.................po Tobě..........                            

                                                                                                                             moje dětství "