řekněte mi, co si představíte, když řeknu poezie?

představím si:

Charlese bukowskeho,

jak sedí na židli

u počítače

a přemýšlí o nové básni.

ve věku osmdesáti let,

kterých se nikdy nedožil.

mlhavé tváře kamarádů,

kteří na mne zapomněli.

slovo, letící prostorem

smyslů

malého chlapce

bruslícího na

propadajícím se ledu

šedého jezera.

břízu ohnutou

větrem

do bolestného oblouku.

lásku,

kterou jsem nikdy nepoznal.

dívku

mající modrou stuhu uvázanou

v záplavě hnědých a

zlatých vlasů.

a co si tedy představíte pod pojmem zklamání?

sebe

ve věku dvaceti let

prožitých hloupým hledáním

sebe sama.

bloumajícího životem

a volajícího své jméno

až do ochraptění.

dvacet let strávených

hledáním něčeho,

co jsem měl přímo před nosem.

a co z toho tedy vyplývá?

že už tu práci ani nechci.