Jako malá jsem se v ledasčem plácala.Ať už šlo o učení nebo o navázání kontaktu s osobou druhýho pohlaví.Všechno jsem dokázala za určitou dobu zase šikovně zničit.Samozřejmě, že s velkým citovým vypětím....:-(

 Teď jsem na tom  stejně.Cítím je, jako kdyby mi někdo nechtěl dopřát chvilku klidu.Začnu popořádku:

 Základní školu jsem absolvovala, snad s nějakou tou klukovinou navíc, vcelku v pohodě.Odbyla jsem si devátou třídu, kterou jsme měli asi jako první už povinnou, a prošla jsem přes brány puberty a vstoupila plnou parou do víru opravdového života.Již ten poslední rok, jsem se dozvěděla o tom, kam se vydám za další epochou svého rychle plynoucího života.

Město se jmenovalo Jihlava a ústav, který jsem si, upozorňuji,sama zvolila zněl celým názvem dost srozumitelně...ale o tom se radši zmiňovat nebudu.Na konci snad pochopíte proč.Název sám o sobě zněl majestátně a pro patnáctiletýho človíčka opravdu úchvatně.Zde započla opravdu zajímavá část mého života.

 Příjezd s rodiči dne 31.8 1998 do města, které nás už z periferie vítalo cedulí Jihlava, jsem jakž takž nesla dobře, ovšem?!Údiv se přeměnil ve zklamání a tíseň.Budova, která na prospektu mé vysněné školy vypadala luxusněteď jakoby se propadla do dob středověkých nedobytných hradů.

.................................pokračování příště!