Jak v misce v dlani čaj

jasmín a rty

savé spojení s hladinou

 

úhly 

které se nabízejí

kterými se dívám

sám ještě trochu zneklidnělý  

v pohledy

 

Zdají se těkavé...

občas drzé pýchou...

nesmělé...

přísné...

několik křehkých...

 

I přes to že lidé věří

spíše v cizí vůni 

než v zrcadlo

je mi dnes nápoj v zlatavé

svěžím obrazem a volným posunkem

až k jaru či zimě otázek

těch očí:

 

Chtivě chytat se odrazu věcí?

Tonout ve vlnách bázně

u domněle Svého?

 

Kdesi v semknuté kulatosti čaje 

v mlhách výparů

mi vyvstávají postavy

s tápavým pohledem

ke druhém břehu

 

Před sebou každý má nastavené

vlastní ustrnutí

či pohyb

činěného kroku

 

Strachoslůj výhledu

anebo pevné sevření lan

pradávného trouchnivého mostu...

 

Odraz mne

i ostatních hostů

s posledním douškem čaje

mizí