...a bylo ráno, když slunce

skoro radostně vyskočilo

na kopec za naší chalupou

pes čumák dychtivě zvedá

koza už beká hladově, Markytě

v lněné košili, ňadra odhalená

začíná další

strastiplný den

o čem jsi snila, co se ti zdálo

pošetilá Markytko?

Zdál se mi, běda

zdál se mi sen

v němž postranice

rodinné široké postele

změnily se v rakev.

Omyj se v korytě pod strání

kde horský potok

zpoždění dohání

zprudka, tak zprudka

a přiznej se, Markytko,

co potom uděláš?

Rozpletu kolena do kříže

spletená v obranném gestu

bože, chraň bláznivou Markytu.

Zády si stoupnu k závoře

čelem k tomu, co vzešlo

z mých snů

a teď se to drze pase

na záhonech macešek.

Nejbujněji vyhazuje hřívou

ten můj sen o hřebci

už sežral všechny žluté květy.

Zlato, síra, slunce v záhybech

mé zástěry, neustrň, ještě chvíli

vyhazuj kopýtky

Markyto, Markytko, mysli na děti

mysli na muže. Vždyť já vím 

vždyť já vím

ale když ten hřebec

tak krásně voní

tak hlasitě volá

až došky na střeše

svíjejí se

jak divoké

břečťany

že budu zase mladá,

pěťák, kus plátna, nehet ustřižený

vlásek co se mi kroutí

nad čelem, víc že  nezaplatím

co že jsou tobě haranti, říká, slyšíš je

jak fňukají, ten nejmenší se pomočil

a další si nudli rozmazal po celém obličeji

Muž, ten, který ještě v mlze,

v dálce na pěšince je vidět

jak po noční šichtě se vrací

ten mlčí, je zhrbený, unavený,

trochu klopýtá

Markytin přečerný havíř

A Markyta zkusí zaprosit

hřebec však ztrácí pentle

které mu do hřívy zaplétala

za noci

ne, toho ne, toho blázna ti

neomladíme, možná že by, možná by

červená mašle ve vlasech, záblesky, jaké to bylo

když tělo nebolelo, bok se zaoblí, v té chvilce

zrady cítíš, jak se vrásky ukázněně narovnávají

prsa se nalévají, a za zády dítě zašeptá

pusť  mě k sobě, maminko

ať nejsi tolik sama

došky zase splihle ulehnou

záhon macešek svítí

hlavně fialovou barvou

jako nebe před bouřkou

cítíš Markytko, jak moc

chtělo by se dýchat?

a hřebec už na stráni

nad potokem dupe kopyty

do trávy

a Markyta brouká

na muže jako matka,

pojď, pojď, starý, 

pojď, můj milý

je třeba připravit

snídani pro děti.

Od východu

přichází

letní  bouřka.