Odešel čas

já a ty

díváme se z oken

pokus přemýšlet

ztrácí se v otravné vůni slz

a jsme dál a dál skrýt se do prostorů zapomnění

za pár dnů zas

a za roky si řeknem jak to bylo hrozné

a teď úsměv

pro tebe vše

jestli je v tomhle časožití jedno jisté

tak je to to, o čem si spolu sníme

obrovské město v našich myslích

cihlu po cihle, stavíme

navždy pro tebe řvu si v duchu

štěstím druhých nepochopen

uzavírám se