Jedna ze základních otázek biologie, filosofie a lidstva vůbec jsou otázky „čím se vlastně lišíme od zvířat? Co nás opravňuje k tomu myslet si, že jsme něco více“. Nejčastější odpověď na tuto otázku je „rozum“ (není zde myšlen rozum ve smyslu pudovém, ale opravdový vyšší rozum), protože díky rozumu máme všechny věci které odlišují náš styl života od stylu života zvířat (dopravní prostředky, obchody, televize...). Vše vypadá naprosto logicky. Ale je tu jeden problém: Tato odpověď není ani trochu správná! Doopravdovou věcí, která nás odlišuje od zvířat je pocit nudy. A z toho plyne veškeré lidství.

Skutečný vývoj člověka začal ve chvíli, kdy se evolučně vyvinula nuda a byla implantována do mozku nějakého zvířete. Do té doby byl volný čas pro zvířata neznámý pojem, neuvědomovali si ho. Ovšem s příchodem nudy zjistila, že se v jejích denním režimu vyskytuje spousta hluchých míst, v kterých neví co dělat. Najezení byli, spát se jim nechtělo, lovit se celý den nedá a nicnedělání jim způsobovalo nepříjemné pocity – nudu. Od chvíle co si zvířata začala uvědomovat nudu a vymýšlet způsoby jak jí „zabíjet“ se z nich stali lidé. A čím rafinovanější způsoby „zabíjení“ vymýšleli tím se stále více a více vzdalovali od zvířat => vyvíjeli se ve stále dokonalejší lidskou bytost, tzn. v bytost, která umí lépe a více způsoby zabíjet nudu (Homo habilis uměl nudu „zabíjet“ pouze koukáním do ohně, čmáráním po jeskyni a tvorbou sošek, zato homo sapiens sapiens zná tisíce a tisíce rozmanitých činností pro „zabíjení“ nudy.).

Je jasné, že všechny činnosti sloužící k „zabíjení“ nudy jsou si zcela rovnocenné, protože jejich jediným úkolem je opravdu jen a jen překlenování času mezi spánkem a jídlem. Bohužel tato poslední věta, ať je sebevíce logická, není dnešní společností chápána a proto dochází k opovrhování mezi jednotlivými skupinami „zabiječů nudy“.

            Nejvýraznější příklad: Vezměme si skupinu lidí, kteří „zabíjejí“ nudu tím, že různě čmárají, píší, hnětou... (v dnešní terminologii jsou to umělci). Jejich komplementem je skupina lidí, kteří nudu „zabíjejí“ sledováním díla těch prvních, debatování o něm a rozebírání („kulturní“ lidé, intelektuálové, pseudointelektuálové, kritici...). Proti nim stojí skupina lidí, kteří nudu „zabíjí“ fyzickou aktivitou (sportovci) a lidé kteří fyzické výkony sledují (fanoušci, sportovní diváci). První skupina silně opovrhuje tou první a druhá zas tou první (První o druhé: „Banda upocených pitomců, kteří jen běhají a pijí pivo“. Druhá o první: „Banda tlustých namyšlenců, kteří dělají naprosto zbytečné věci a cítí se inteligenčně nadřazeni“).

            Ale přitom obě skupiny sledují stejný cíl: „nenudit se“ a jen k tomu používají rozdílné metody. Toto nepochopení, je největší inteligenční prohrou lidstva všech dob.

            Důkaz toho, že „zabíjení“ nudy je opravdu hlavní úlohou současného lidstva je pohled na tabulku nejlépe placených lidí světa. Vedou ji snad lékaři, kteří ochraňují lidské zdraví? NE! Vedou ji snad politici, kteří lidstvo „spravují“? NE! Vedou ji sportovci, herci, zpěváci, spisovatelé a vlastníci velkých televizních stanic. Tzn. profesionální zabiječi nudy. Zde je také vidět, že jsou si jednotlivé skupiny (zmíněné v předminulém odstavci) opravdu rovny, protože v tabulce vedle sebe figurují jak hokejisté, fotbalisté („druhá skupina“) tak spisovatelé, herci („první skupina“).

C. B. D.  (což bylo dokázat)

Z této krátké úvahy plyne velké množství dalších otázek, o kterých se zde zmiňovat nebudu, protože si je musím nechat na příští slohové úvahy (A také protože už je spousta hodin a chce se mi spát.). Ty nejhlavnější a nejožehavější zde ovšem zmíním:

Pokud by byl lidem nastolen takový režim, ve kterém by neměli žádný volný čas (tzn. práce, jídlo, spánek, práce, jídlo, spánek), stali by se z nich opět zvířata?

Ano, protože pak by se od zvířat odlišovali jen trošku odlišným vzhledem.

Je pocit nudy opravdu jediný rozdíl mezi námi a zvířaty?

Ne, ještě je tu lenost. Tato vlastnost je opět výhradně lidská vlastnost, evolučně mladší než pocit nudy. Z lenosti plyne veškerý pokrok lidstva, protože kdo vynalézá? Ten kdo je líný pracovat sám, pohybovat se sám nebo třeba jen sám si zapínat televizi.

Proč jsou „intelektuální“ způsoby „zabíjení“ nudy považovány za „vznešenější“?

Na tuto otázku neexistuje zatím jednoznačná odpověď, dle mého názoru jde o to, že když například zabiji dvě hodiny volného času tím, že půjdu do kina, tak pak můžu doma zabít další volný čas tím, že budu o filmu přemýšlet. Tzn. „intelektuální“ způsoby zabíjení nudy jsou považovány za „vznešenější“, protože umožňují „zabít“ dva volné časy naráz.