7. den

sedmý

sedmý den bez Tebe

a já se choulím v rohu s myšlenkou na Tebe

V hudbě se schovávám

Myšlenky onoho dne se jí derou na povrch se jí v hlavě množí

V noci v nádechu trochu bizardním se slzy vznáší vzduchem

A pláče

Pláče

A ani spánek netiší

A prochází se ranním sluncem

Nohy bosé

A paprsky slunce ji zkropí tvář jako kapky deště

A mračna vychází z její duše

Když v samotě čekala

A paprsky sluneční se derou z jejího srdce

při vzpomínce na ANDĚLA

oheň svírá v rukou a krev stéká v podobě červeného vína

se zrcadlí do klidné hlubiny tiché krajiny

a smutná ironie osudu

hraje na piano

a drasticky se vzpíná

s krutým úsměvem na rtech vyznává lásku

a rukou něžnou zarytou v srdci žádá o ruku

peklo se otřáslo

ona přijala

zapálila si a ponořila svou tvář do vody

do vody rudých růží

do vody něžných očí

do vody milostného sevření

do vody bolesti

do TEBE…

Tebe

TEbe

TEBe

TEBE!!!!

A já bez Tebe

Bez Tebe nic

A s bolestným sevřením hrdla Tě volám

Poslouchej

Když jdeš spát

Když usínáš poslouchej

Na větru připlouvá má prosba

Poslouchej když se raduješ

Prší

to já…

její srdce se roztrhlo

mé srdce…

vítr odvál čas